Na začátku 17. století v jihozápadní Francii zavládne strach. V okolí vesničky Esperons se za velmi podivných okolností začnou ztrácet děti.

Přestože obyvatelé vsi své malé ratolesti hlídají, děti mizí beze stop dál. „Nechápu to. Byli jsme kousek od lesa. Měla jsem svého syna neustále na očích.

Pak jsem se na chvíli zapovídala s kamarádkou, a když jsem se otočila, Eugene už tam nebyl,“ vypovídá žena, která svého sedmiletého syna již nikdy nespatří. Jak čas plyne, začnou se množit svědectví, která určí společného jmenovatele dětských zmizení.

Lidé začnou vypovídat, že v době záhadných událostí je v okolí vesnice vídán obrovský vlk. Svou roli pak sehraje další případ. Nedaleko vesnice je na louce, zrovna když pase krávy, podivným tvorem napadena 13letá dívka Marguerite Poirier.

Ačkoli jí zvíře na několika místech ostrými drápy rozpáře kůži, dívka se díky honácké holi s ostrým hrotem ubrání a doplahočí do vesnice, kde vypoví: „To zvíře vypadalo jako pes!

Jako velký, přerostlý pes s načervenalou srstí, obrovskými tesáky a krvavě rudýma očima.“ Většina lidí ale spíše věří tomu, že dívku napadl běžný hladový vlk, který si chtěl smlsnout na jedné z krav, a dívka se nešťastně připletla mezi něj a jeho oběd.

Stojí za vším pomatený kluk?

Uběhne několik dní a po okolí se roznesou zvláštní zvěsti. 14letý slabomyslný chlapec Jean Grenier se začne dětem v okolí vytahovat s tím, že před pár dny v podobě vlka zabíjel děti a napadl jednu holku, která zrovna pásla krávy.

Pak se svěří dívce, do které je zamilovaný, ještě s jednou podivnou historkou. Prý se umí přeměnit ve vlka kdykoli, když si na sebe vezme vlčí kůži a pomaže se mastí, kterou i s kůží dostal od neznámého muže z lesa (stejně jako Garnier).

Kdo je onen podivný muž, se nikdy nezjistí. „Mami, tati, jeden kluk říká, že se umí přeměnit ve vlka!“ sdělí svým rodičům nejedno dítě. Na základě toho je Grenier nakonec předvolán k soudu, kde se ke všemu přizná.

Dětské maso je nejchutnější!

Jak děti v podobě vlka unášel děti a požíral je, prý vypráví s takovými detaily, které skutečně může znát pouze únosce. „Vlkodlaci existují a živí se různou zvěří.

Ale dětské maso, to je nejchutnější ze všech, co jsem kdy ochutnal,“ prohlašuje prý Grenier před soudem. I přes to všechno chlapce nepopraví. Místo toho je prohlášen za blázna a poslán do jednoho z františkánských klášterů. Zde má po pár letech zemřít.

V době smrti byl údajně vyhublý na kost! Podle mnichů se z něj stalo podivné individuum s dlouhými nehty a výraznými špičáky. Po čas svého pobytu v kostele prý s vášní mluvil o vlcích, lezl po čtyřech a choval se jako hladová šelma.

Byl chlapec blázen, který si vše vymyslel, nebo se skutečně dokázal měnit ve vlka? A jak vysvětlit onu shodu s Garnierovým doznáním před 30 lety, ve kterém se také mluví o záhadném lesním muži s kouzelnou mastí?

Nezodpovězenou otázkou je i to, proč chlapec zemřel v tak zuboženém stavu. Zůstaly v něm snad zvířecí pudy, které se při pobytu v klášteře snažil mermomocí potlačovat? Zabilo ho nakonec to, že ztratil volnost a cítil se v klášteře jako divoký vlk v kleci?