Původním jménem mařinka vonná, dnes jinak svízel vonný, bývá v současné době poněkud opomíjená léčivá rostlina. V dřívějších dobách však náležela k základnímu arzenálu všech kořenářek, léčitelů a velice pravděpodobně rovněž i čarodějnic. Do lesa se na ni prý chodívalo v noci za úplňku…
Mařinka náleží mimo jiné i k takzvanému svatojánskému kvítí, tedy k bylinám, trhaným na svátek svatého Jana v období letního slunovratu, kdy je nejdelší sluneční svit. Svatojánská noc je opředena tajemstvím, mystérii i magií. Slaví se snad odpradávna.
Kupříkladu Keltové oslavu slunovratu pojímali jako oslavu bohyně Matky. Křesťanství, stejně jako i v případě jiných svátků, jen navázalo na pohanské oslavy letního slunovratu a slavilo právě svátek Jana Křtitele.
Svatojánské kvítí
Věřilo se, že svatojánské byliny mají větší sílu a silnější léčivé účinky.
Vždyť v tuto čarovnou noc se mají otevírat brány jiných světů, ze země tryská mocná energie, ožívají nadpřirozené síly, bludičky pomáhají otevírat ukryté poklady a nejen květiny a stromy, ale i voda mají mít magickou moc…
Kouzelné víno
Víno, obohacené o mařinku, má prý schopnost vyvolávat lásku a vzájemnou touhu, proto při zábavách právě v období svátku svatého Jana podstrkovala děvčata sklenice naplněné tímto vínem chlapcům, kteří se jim líbili… Ať už tomu je v tomto případě jakkoli, víno, obohacené touto bylinkou, má skutečně zvláštní, neopakovatelnou chuť…
Pro zdraví i proti zlým duchům
Ostatně i staří Slované považovali mařinku nejen za léčivku, ale i za bylinku s magickými schopnostmi. Byla proto už odedávna využívána k nejrůznějším obřadům a rituálům.
Kouř z ohně, ve kterém se pálila mařinka, měl údajně dokonce vyhánět zlé duchy a rovněž zahánět zdravotní problémy od lidí i zvířat.
