Dosud neobjevených pokladů mohou stále být až desítky tisíc. Vraky lodí, jezera, staré hrady a zámky nebo podzemní komplexy mohou skrývat velké bohatství. Jenže pozor, pátrání po těchto pokladech vás může stát život! Mnohé mají totiž chránit nadpřirozené síly.

Patří mezi ně i nechvalně proslulý Holanďanův důl. Co tu má na hledače pokladů číhat?

V malém domku právě umírá postarší muž s bílým plnovousem a šátkem kolem krku. Na zemi vedle postele leží rozházené nejrůznější vybavení od nože přes čutoru, klobouk až po rukavice.

Na jeho čele se perlí pot, místo srozumitelných vět mu z úst vychází pouze zmatené výkřiky. Doktor, kterého přivádí přátelé, jen krčí rameny a vrtí hlavou.

Ve chvíli, kdy se rozum projasní, umírající Jacob Waltz (1810–1891) ještě upozorní na deník a krabici se zlatými nugety pod svou postelí, a pak vydechne naposledy. Jeho smrt spustí doslova zlatou horečku.

V pohoří Superstition Mountains v americké Arizoně se má totiž nacházet vůbec nejbohatší dosud nalezená zlatá žíla.

„Ložisko je široké asi čtyřicet centimetrů a nachází se v převisu nad roklí v úkrytu mezi keři,“ píše její nálezce, kterým byl právě umírající Waltz. Z celých států se do pohoří začnou sjíždět lovci pokladů. Mnozí z nich však v oblasti najdou jen smrt.

Mrtvých přibývá

Kromě chabých záznamů Jacoba Waltze a poznámek dalších hledačů bohužel neexistují žádné důvěryhodné důkazy, které by existenci dolu a jeho polohu potvrdily. Lidé, kteří se k němu dostali nejblíže, se totiž už nikdy nevrátili.

Mnohé prokazatelně zabili Apačové a někteří zřejmě doplatili na vzájemnou rivalitu.

Snad nejslavnější je záhadná smrt německého hledače pokladů Adolpha Rutha. Ten mizí v horách v roce 1931. Až o pár let později je nalezena jeho lebka s otvory po kulkách a záhadologové upozorňují také na dopis, který zaslal příbuzným:

„Přišel jsem, spatřil jsem, dobyl jsem. Asi 200 stop od jeskyně,“ stojí v něm. Znamená to, že zlatý důl našel? Jeho osud následovalo mnoho dalších dobrodruhů.

V roce 1940 nachází strážci zákona pozůstatky zlatokopa Jamese Craveye, který se taktéž chlubil, že zlatou žílu objevil.

Současnou společnost pak šokoval i případ tří lovců pokladů, jejichž těla našli policisté v roce 2011. To vedlo až k částečnému zákazu vstupu do hor. Klíčová otázka ale zůstává: Co způsobilo smrt všech těch lidí?

Kletba, či nebezpečný nesmysl?

Existuje verze příběhu, která říká, že onen zdroj bohatství objevila jako první jedna mexická rodina. Právě její členové jako první zjistili, že jde o celá staletí střežené bohatství indiánského kmene Apačů. Ti prý poklad hlídají dodnes.

Možné hledače zastrašují a ty, kteří se do hor přesto odváží, zavraždí. Ještě tajemnější hypotéza však hovoří o tom, že vchod do dolu stráží indiánští duchové či dokonce nějaká tajemná přízračná zvířata.

„Jiní zase věří, že jde o duše neúspěšných hledačů, které dostihla kletba.

Nebo snad důl hlídá sám Hromový bůh apačských indiánů?“ ptá se americká publicistka Stephanie Almazan. Pokud je Holanďanův důl, jak dnes sami Američané bájnému místu říkají, opravdu prokletý, jde o nejvražednější místo svého druhu na světě.

Během více než sta let při jeho hledání zahynulo v neúprosné přírodě hor už několik desítek lidí. Nebo je to nakonec celé jen výmysl a důkaz, že i vybájené historky mohou mít tragické následky?