Když v roce 1892 zemřela na Rhode Islandu ve Spojených státech na tuberkulózu teprve devatenáctiletá Mercy Brownová, nikoho nenapadlo, že její smrt o dva roky později zapříčiní vůbec největší upíří paniku tehdejší doby.

Mercy Brownová nemoci, která tehdy byla mnohem závažnější než dnes a umíraly na ni každoročně desetitisíce lidí, podlehla v lednu 1892. Její tělo nebylo na přání rodiny spáleno, místo toho byla pohřbena na místním hřbitově.

PŘÍPADY NÁKAZY SE ROZŠÍŘILY V CELÉ RODINĚ

Tím ale celý příběh obklopující Mercy vlastně teprve začal. Tuberkolóze sedm let před její smrtí podlehla už její matka a sestra Mary, ale krátce po smrti Mercy se nakazil i její bratr Edwin. Rodina věřila, že někdo z jejích členů je ve skutečnosti upírem, který přenáší nemoc na další členy rodiny.

Tuberkolóza totiž v té době byla jen málo prozkoumanou nemocí a točilo se kolem ní mnoho pověr.

TĚLO VYKOPALI A SPÁLILI

V březnu téhož roku dal tedy otec Mercy svolení, aby byla těla mrtvých vykopána z hrobu. Z tří těl už dvě byla v pokročilé fázi rozkladu, ale Mercyino tělo bylo netknuté, a jak zjistil lékař, který se na místě nacházel, v srdci ještě pořád měla krev.

Rodina věřila, že konečně našla viníka, který stojí za šířením nákazy v rodině. Podle tehdejší pověsti tělo spálili, zbytky srdce a jater Mercy smíchali s říční vodou a tuto směs dali vypít Edwinovi, který dosud s nákazou bojoval.

To podle tehdejších pověr mělo nemoc vyléčit. Je asi zbytečné dodávat, že to nezabralo. Edwin o dva měsíce později také zemřel.

Připadá vám to nepochopitelné? Nepochopitelné to je, ale je nutné si uvědomit, že moderní medicína byla v té době ještě v plenkách. Na přelomu 20. století tuberkulóza obyvatele Spojených států decimovala, a protože o jejím původci neměl nikdo ani tušení, opravdu se věřilo, že za nemocí stojí upíři.

Právě Mercy Brownová je dodnes nejspíš nejznámějším případem oběti tuberkulózy následně nařčené z upírství.

Bakterii způsobující tuberkulózu objevil Robert Koch sice už v roce 1882, ale toto povědomí se v době Mercyiny smrti mezi lidi ještě nedostalo a vyvinout proti ní účinný lék trvalo ještě desítky let – do roku 1943.