Existuje nějaké spojení mezi vlastní krví a naším tělem? Lékaři mají po dlouhá léta za to, že krev geneticky patří jedinému člověku. V okamžiku přenosu krve do jiného těla, ale začíná příběh docela jiný a unikátní.

Případ britského mladíka, který patří mezi pravidelné dárce krve, ale toto ustálené tvrzení významně nabourává. Jeho krev s ním prý zůstává ve spojení i v jiných tělech!

Příběh Fredericka George Leea, který se odehrává ve 20. letech 20. Století, šokuje odbornou i laickou veřejnost nejen na Britských ostrovech.

Zvláštní cukání v paži, při kterém se s ním pokouší komunikovat jeho vlastní krev, se totiž nikdy v historii nestala a prozatím se ani neopakuje.

Je to zázrak, volají badatelé při zjištění, že mužův vnitřní hlas sám upozornil na to, že jeden z příjemců jeho krve umírá. Je to pouhá náhoda? Jak moc souhlasí čas Leeových bolestí a zdravotní obtíže člověka, kterému daroval krev?

„Až příště ucítím v paži bolest, zaznamenám si přesný čas. To bude konečný důkaz,“ pronáší jednoho dne Lee. Ukáže se, že i další záchvat bolesti koresponduje se smrtí pacienta, jež přijal Leeovu krev. Pro tento stav však lékaři nemají žádné vysvětlení!

Sedm smrtelných záblesků

Aby se zamezilo spekulacím, začíná si Lee v roce 1924 zaznamenávat den, hodinu a minutu, kdy se jeho paže bolestivě ozývá. A navzdory předchozím předsevzetím také pokračuje v darování krve.

„Během tří let Lee daroval v nemocnici Middlesex krev čtyřiadvaceti osobám. Sedm z nich se během sledovaného období rozloučilo s tímto světem navždy.

Lee ve všech případech velmi přesně rozpoznal okamžik smrti mezitím už velmi dobře známou bolestí, provázenou chvilkovou depresí a zmatkem,“ prozrazuje rakouský publicista a autor Viktor Farkas (1945–2011). Kde se tato úžasná schopnost bere a proč právě u tohoto mladého muže?

Exotický telepatický jev

Na tuto otázku se pokouší najít odpověď mimo jiné i redakce amerického časopisu Time. V jeho vydání ze 7. září 1925 se objevuje komentář, který považuje nadpřirozené schopnosti muže za mimořádně výjimečný telepatický jev (přenos informací na dálku).

Tomu napovídá i to, že znaky onemocnění příjemců Leeovy krve jsou totožné se stavem, který prožívá on sám! Jak líčí americký spisovatel Richard DeWitt Miller (1910–1958):

„Byl deprimovaný, vystresovaný a pokaždé jako by znovu zápasil s nemocí, kterou prožíval příjemce jeho krve.“Podivuhodné vazby se později ještě prohlubují a Lee začíná být čím dál tím víc vyčerpaný. Zároveň ale pociťuje nutnost ve svém konání pokračovat. Jaká síla ho k tomu nutí?

Zná krev odpověď?

Odborníci se stále přou o to, zda v okamžiku smrti dochází mezi umírajícím a tímto prazvláštním dárcem krve ke skutečnému přenosu myšlenek. Darovaná vzácná tekutina by v tom případě zastávala roli prostředníka.

Možná, že Leeova krev zůstává i mimo jeho tělo v mentálním spojení se svým původním vlastníkem! Ohlašuje mu tak smrt osoby, v jejímž těle proudí. Je toto vysvětlení uspokojivé? Teorii někteří badatelé zavrhují.

Připouštějí ale, že je to právě krev, co v celé záhadě hraje hlavní roli. Podle všeho se její význam dlouhodobě podceňuje…