Ptačí pranostiky a předpovědi nejsou v našich končinách nijak neobvyklé. Nízký let vlaštovek značí blížící se bouřku a když se ptáci začnou stahovat do blízkosti stavení, čeká nás krutá zima. Zvláštní postavení v ptačích pranostikách zaujímá kuhán, pták který by ve skutečnosti neměl ani existovat, přesto se v paměti národa uchovává podrobný návod, jak z jeho volání předpovědět počasí.
Tvor se projevuje charakteristickým „kuhů-kuhů“, díky kterému získává své jméno. Pokud se jeho volání ozývá ze skal, přichází déšť. Kuhání z lesa zase značí teplé počasí. Takové meteorologické předpovědi mohli provádět zejména obyvatelé v oblasti kolem Tetína, kam ptáka pověsti umisťují nejčastěji.
Hnízdo prý měl ve skalách nad řekou Berounkou, odkud vylétával zejména navečer a před bouřkami. Jeho výskyt byl ovšem zaznamenán i na jiných místech, vždy šlo přitom o místa, která pohané považovali za posvátná. Souvisí to nějak s vlastnostmi kuhána?
POMÁHÁ HOSPODÁŘŮM
Český kněz Václav Krolmus žijící na přelomu 18. a 19. století se kuhánem zabývá ve svém spise Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a nápěvy. O zvířeti píše: „V noci budoucí proměnu každé povětrnosti kuháním svým lidem předpovídá, na Kodiši hoře skalné nad Koňaprusy na statku tmaňském vedle hory Kobyly nazvané patřící k Litni, podlé kterého kuhání okolní hospodářové se řídějí.
Když na horách kuhá, zvěstuje buď teplou neb studenou suchou povětrnost stálou, a v skalách dolinách deštivou – vždy tři dny napřed věští.“ Podle Krolmuse jde o černého ptáka velikosti housete. Téhož názoru je český historik Karel Kazda (1889–1947).
„Jest asi tak veliký jako house, večer vylétá ze skal a vždy nad řekou strašně houká,“ píše. I přes svou nepatrnou velikost je však poměrně dravý, živí se prý zvěří a drůbeží. Krolmus dokonce popisuje incident, při němž kuhán chytil srnce, vyvrhl jej a odnesl do skal. Neznačí takové protichůdné tvrzení, že jde jen o smyšlenku?
NA KUHÁNA SE NEHOUKÁ
Nezpochybnitelným faktem zůstává, že tehdejší lidé jsou o existenci kuhána neochvějně přesvědčeni. Ačkoliv jeho síla leckomu nahání hrůzu, je prý neškodný. Přinejmenším do té chvíle, než na něj člověk začne volat.
„Kdo po něm kuhá, k tomu hned přiletí, poletuje okolo, doráží na posměváčka a strachy mu nažene, jinak nikomu neublíží,“ tvrdí Kazda. V popisu kuhána a jeho chování lze jen velmi těžko spatřit nějakého existujícího českého ptáka.
Nejblíže se jeho charakteristice blíží sova, jenže sovy do svého jídelníčku neřadí hady a svou kořist na místě obvykle usmrtí. To odporuje vyprávění, v němž se lidé pokoušejí nahlédnout do hnízda kuhána, zda v něm nechová mládě, ale spatří v něm jen živou žábu a hada. Co je tedy tajemný kuhán zač?
