Zhluboka se nadechne. Sleduje své ruce volně ležící na opěrátcích křesla. A pak konečně přijde ta chvíle, kdy to ucítí. Hmotné se oddělí od nehmotného. Tělo zůstává v potemnělé místnosti, duše však cestuje, kam se jí zlíbí.

Johann Wolfgang Goethe (1749–1832), britská spisovatelka Emily Brontëová (1818–1848), ale i francouzský spisovatel Guy de Maupassant (1850–1893). To je jen krátký výčet jmen lidí, kteří to někdy zažijí.

Statistika odhaduje, že alespoň jednou za život si „mimotělní zkušeností“ či takzvaným astrálním cestováním projde až 20 procent lidí!

Dimenze, které nepatří lidem

K čemu je vlastně astrální cestování v okultní praxi dobré? Někteří okultisté věří, že vyššího poznání lze lépe dosáhnout v okamžicích, kdy lidskou duši netíží tělo. Stejně tak lze prý nahlédnout do dalších dimenzí, které nejsou vyhrazeny lidem. Takové návštěvy již ale vyžadují praxi. 

Viděli jste tu botu?

S mimotělními zkušenostmi, pro které se zažila anglická zkratka O. B. E. (out-of-body experience), se setkává řada pacientů v nemocnicích.

„Zajímavý případ jsem zažil se ženou, kterou se nám podařilo doslova vyrvat zubaté z náruče,“ vypráví doktor Melvin Morse (*1953) z washingtonského Seattlu. „Plula jsem skrze zdi. Na římse ležela vybledlá kecka,“ líčí žena.

Zážitek sdělí i lékařům. Ti se zpočátku jen usmějí.

Místo, kam není vidět

Doktor Morse se ale přeci jen nakonec na římsu podívá. Musí se k tomu nebezpečně vyklonit z nemocničního okna. Na místě, kam není vidět ani z chodníku, leží bota – přesně taková, jakou pacientka popsala!

Popsány jsou štosy případů, ve kterých lidé v komatu slyšeli rozhovory lékařů, které prý sledovali při práci od stropu operačního sálu.

Tři dimenze Roberta Monroea

Výzkumem a praktikováním mimotělního cestování se zabývá řada okultistů i badatelů. Robert Allan Monroe (1915–1995) se po prvních mimotělních zážitcích obává o psychické zdraví. Psychiatři mu ale tvrdí, že je zcela v pořádku.

Svou schopnost se postupně naučí ovládat. Zjistí, že může proniknout do tří úrovní. Tou první je náš svět, druhou nehmotná sféra, která by podle všeho mohla být třeba nebem či peklem. Třetí místo je prý podobné tomu našemu, ale žijí v něm jiné bytosti.

Na hraně fyzické smrti

Monroe i další astrální cestovatelé tvrdí, že tělo s duší spojuje jakási stříbrné lanko. Jakmile by došlo k jeho porušení, či by se netrénovaný člověk vydal příliš daleko a přetrhl ho, nemusí již najít cestu zpět. Tělo pak vychladne a nastane fyzická smrt.

A duše? Ta může zůstat uvězněna kdesi v „meziprostoru“.

Číslo nevidí, muže ano

Není divu, že případ Monroea udiví i vědce. Doktor Charles T. Tart (*1937) z Virginské univerzity sleduje Robertův tep, mozkovou činnost i spánkové fáze. Zároveň po něm chce, aby přečetl pětimístné číslo ve vedlejší místnosti. Sedm pokusů končí nezdarem.

Při osmém, posledním, sice nepřečte číslo, ale popíše muže a asistentku stojící kdesi na chodbě. Ukáže se, že za ženou v tu chvíli přišel manžel.