Jezero Vorota o délce 15 a šířce tří kilometrů leží v Jakutsku a navíc je propojeno se sousedními jezery. Je to právě Vorota odkud přicházejí svědectví členů vědecké výpravy.

Expedice, které se na jezeře setkávají s neznámým tvorem, jsou nejméně tři, což svědectvím propůjčuje mnohem věrohodnější nádech.

První takové setkání se odehrává 30. června roku 1953. Ruský geolog Viktor Tverdochlebov a jeho kolega Boris Baškatov onoho dne studují horniny kolem jezera. Náhle zaslechnou podivný zvuk, a když se rozhlédnou kolem, spatří na jezeře plout jakési zvíře.

„Polekal jsem se, že se do jezera zatoulal kůň. A opravdu předmět plaval směrem k nám, a to poměrně rychle,“ vzpomíná Tverdochlebov. Pak si ale uvědomí, že tělo tvora je dlouhé asi devět metrů. Velká hlava, trčící ven, také není příliš podobná té koňské. Musí to být něco živého, jenže co?

Vzali nohy na ramena!

Tvor má tmavošedou barvu, mohutné tělo a dle jeho pohybů vědci soudí, že právě na hladině loví potravu a je agresivní. „Živočich se k nám přibližoval, až vlny, které vytvářel, zašplíchaly u našich nohou.

Podívali jsme se po sobě a jako na povel vylezli na srázný svah,“ líčí geolog. Při myšlence, že by se neznámý tvor mohl dostat až ke dvojici svědků na břehu, oba zachvacuje strach, a proto prchají do bezpečnější vzdálenosti.

„Z každého pohybu tohoto tvora i z jeho vzhledu byla cítit taková nezkrotná a bezohledná zuřivost,“ dodává Tverdochlebov. K jejich štěstí se zvíře zastavuje asi 100 metrů od břehu, prudce sebou hodí a mizí pod hladinou.

Muži stojí na místě dalších 30 minut, ale tvor už se neukáže. Když však později hovoří s Jakuty žijícími poblíž, zjišťují, že ti zvíře z jezera Vorota důvěrně znají. Jak je možné, že tvor, který je domorodcům dobře znám, se před vědci skrývá?

Důkaz unikl o vteřinu

Stejně, jako jakýkoliv další kryptid (zvíře, jehož existence nebyla vědou potvrzena–pozn. red.), tak i k vorotskému monstru není dostatek důkazů. A vzhledem k tomu, že se Vorota navíc nachází v téměř nedotčené odlehlé oblasti, není ani dostatek svědků.

Přesto už přinejmenším jednou místní monstrum jen o vlásek uniklo objektivu očitého svědka. V roce 1963 k jezeru přijíždí další vědecká expedice. Ta může sledovat tvora jen na velkou vzdálenost.

Více štěstí má o rok později jistý estonský geolog. Když stojí na břehu Voroty, tak se asi jen 100 metrů od něj nad hladinu vynořují tři hrboly. Geolog nezaváhá a sahá do svého batohu pro fotoaparát.

Jenže dřív, než na hrbolky stihne zaostřit, mizí tvor znovu pod hladinou. Mohou být tato kusá svědectví považována za důkaz existence neznámých jezerních tvorů?