Liduprázdný ostrov v Jaderském moři jen kousek od chorvatského hlavního města Dubrovník by se mohl zdát jako ideální cíl letošní dovolené. Ovšem ostrovu Lokrum je lepší se vyhnout.
Obestírají ho pověsti, v nichž figuruje záhadná zmizení, podezřelá úmrtí a kletba, kterou na místo před 200 let uvrhli tamní mniši.
Lokrum je jeden z mnoha krásných ostrovů u pobřeží Chorvatska. Najít ho lze v Jadranu jen pár stovek metrů od chorvatské metropole Dubrovník. Lokrum je dnes pustý, ale v minulosti byl dlouhou dobu obýván.
„Zmínky o něm pocházejí již z 11. století, kdy byl Lokrum domovem benediktinského opatství a kláštera. Mniši využili příznivého klimatu na ostrově k pěstování exotického ovoce. Toto dalo vzniknout jeho jménu.
Lokrum pochází z latinského ‚acrumen‘, což znamená ‚kyselé ovoce‘,“ líčí historii ostrova cestopisec Darmon Richter.
Klášter měl vzniknout na počest Benedikta z Nursie (asi 470 – asi 543) poté, co byly vyslyšeny modlitby k tomuto světci, v nichž místní žadonili o záchranu před rozsáhlým požárem. Ta přišla záhy v podobě silného deště, který požár uhasil.
Jak se mohlo místo naplněné lidským vděkem a čistou vírou v Boha změnit v prokletý ostrov?
MIZEJÍ TU LIDÉ
Temnější kapitola historie ostrova se začíná psát po vpádu Francouzů koncem 18. století. V roce 1798 je většina mnichů z ostrova vyhnána a v roce 1808 odcházejí i poslední benediktini.
Ještě před jejich odchodem ovšem probíhá mše, která měla jediný účel – uvrhnout na ostrov kletbu. Ta se prý promítne i na osudu císaře Maxmiliána I. Mexického (1832–1867), který má Lokrum v držení.
Vybuduje na něm zámek a botanickou zahradu, ale brzy je svržen z trůnu a popraven. Mezi místními rybáři se také vyprávějí zvěsti o dobrodruzích, kteří se vydali na Lokrumu strávit noc a už je nikdy nikdo neviděl. Stali se snad i oni obětí kletby vyhnaných mnichů?
