reklama
5. října 1925: Archeolog Howard Carter vstupuje do pohřební komory údajně prokletého faraona Tutanchamona.
Domů     Neobjasněné události
Na Měsíci Encelandu existují základní prvky života
Eva Soukupová
od Eva Soukupová 9.12.2020
4.5tis
Enceladus. Foto NASA
137
SDÍLENÍ
4.5tis
ZOBRAZENÍ

Rok 2020 byl na významné vesmírné objevy skutečně bohatý. Jeden takový upevňuje pozici Saturnova měsíce Enceladu na žebříčku možných obyvatelných světů.

Enceladus. Foto NASA Encelandus zachycený sondou Voyager, foto Wikimedia Commons Viditelné výtrysky vody, foto Wikimedia Commons Pod ledem Encelandu se nachází slanovodní oceán, foto Wikimedia Commons Do atmosféry jsou vyvrhována mračna ledu, foto Wikimedia Commons

Žebříčku hledání života mimo Zemi zatím vévodí Jupiterův měsíc Europa. Enceladus však favorizované Europě jen těsně šlape na paty. Dokonce se jí v mnoha ohledech velmi podobá. Existují ale také podstatné odlišnosti.

Zatímco Europa se velikostí blíží našemu Měsíci, Enceladus je několikanásobně menší. Je také o něco chladnější, neboť i vzdálenost od Slunce je větší. Průměrné teploty na Enceladu se pohybují kolem -222 °C.

Nad povrchem planety se vznášejí mračna tvořená krystalky ledu a dalších látek. V atmosféře byla detekoována přítomnost několika různých plynů, kyslík však na seznamu zatím chybí. Navíc i světlo dopadající na povrch měsíce je o poznání slabší.

Může být přesto tento měsíc obyvatelný? Přinejmenším o nedostatku slunečního světla víme, že nemusí být velkou překážkou. Vždyť i v temných hlubinách našeho oceánu existuje poměrně pestrý život. A právě takový oceán se na Enceladu může také nacházet.

Encelandus zachycený sondou Voyager, foto Wikimedia Commons

VODNÍ GEJZÍRY

Nejpodstatnější shoda s Europou spočívá ve slanovodním oceánu ukrytém pod ledovým krunýřem měsíce. Také v tomto případě se jeho složení blíží pozemským oceánům a vzhledem k tomu, že zde působí stejné mechanismy jako na Europě, i teplota vod Encelandu musí být příznivější než teplota na povrchu.

O přítomnosti vody pod ledovou vrstvou jasně vypovídají gejzíry, jejichž mohutné erupce vyvrhují do atmosféry mračna ledu a dalších látek. Díky měření sondy Cassini, která kolem Saturnu obíhala od března 2004 do září 2017, víme, že se na Enceladu nachází plynný vodík.

Ten je spolu s tekutou vodou jedním ze základních stavebních prvků života. Naděje v alespoň mikroskopický život s tímto objeven stoupá, což potvrzuje také Thomas Zurbuchen z ředitelství NASA. „Jsme nejblíže, co jsme kdy byli, k určení místa s některými prvky potřebnými pro život.“ prohlašuje před ukončením mise Cassini. Potvrdí se jeho slova?

Viditelné výtrysky vody, foto Wikimedia Commons

LED PRO ŽIVOT

V úvodu kapitoly zmíněný objev z roku 2020 je pro Zurbuchena zajisté dobru zprávou. Vědci NASA si v předchozím roce znovu procházeli starší data o Enceladu získané pomocí sondy Cassini, když narazili na infračervené snímky měsíce a stopy čerstvého ledu na nich patrné.

Čerstvý led podle vědců výrazně zvyšuje pravděpodobnost objevení mimozemského života na jakémkoliv vesmírném tělesu. Tento objev mimo jiné potvrzuje, že Enceladus je zřejmě geologicky aktivní a pod ledovou vrstvou probíhají reakce zahřívající skrytý oceán.

Je to ale dostatečný důvod věřit, že na Enceladu existuje život? Přinejmenším tento objev ze Saturnova měsíce činí možný obyvatelný svět.

Pod ledem Encelandu se nachází slanovodní oceán, foto Wikimedia Commons

DALŠÍ DÍLEK MOZAIKY

Podstatný objev, který by mohl vypovídat o životě na Enceladu, byl navíc učiněn už v roce 2019, kdy se tým vědců ze Svobodné univerzity v Berlíně zaměřil na jiná data získaná sondou Cassini, z nichž odhalil, že spolu s vodou z podpovrchového oceánu jsou hydrotermálními průduchy vyvrhovány sloučeniny s přítomností dusíku a kyslíku.

Na Zemi se takové sloučeniny podílejí na chemických reakcích, z nichž dále vznikají aminokyseliny, které jsou základními stavebními prvky života. „Objevili jsme menší a rozpustné organické stavební bloky – potenciální předchůdce aminokyselin a dalších ingrediencí potřebných pro život na Zemi,“ uvádí Jon Hillier.

Může jejich přítomnost vypovídat o životu na Enceladu? Vedoucí výzkumného týmu z berlínské Svobodné univerzity Nozair Khawaja odpovídá: „Doposud nevíme, jestli jsou aminokyseliny potřebné pro život mimo Zemi, avšak objev molekul, které vytvářejí aminokyseliny, je důležitým střípkem k vyřešení této skládačky.“

Do atmosféry jsou vyvrhována mračna ledu, foto Wikimedia Commons
Foto: NASA, Wikimedia Commons
Štítky:
Lokalita:
reklama
Související články
od Eva Soukupová 4.10.2022 153
Snad každé velké jezero světa má také svou vlastní příšeru. Rozlehlé ruské jezero Bajkal staré desítky milionů let rozhodně není výjimkou. Na rozdíl od ostatních jezer obývaných převážně záhadnými ještěry však v Bajkalu údajně žijí vyspělé bytosti podobné lidem.     Ruský moderní folklor líčí tajemné obyvatele prastarého jezera jako napůl žraloky a napůl lidi. […]
od Dalibor Vrána 3.10.2022 2.0tis
Hluboké vietnamské džungle prý mohou obývat stvoření zvaná batutut, neboli „lesní lidé“. Zmínka o nich se poprvé objevuje už v roce 1947, ale až v 70. letech se jim dostává větší pozornosti díky svědeckým výpovědím vojáků. O nich později ve své knize Podivné, ale pravdivé příběhy z války ve Vietnamu píše americký válečný veterán Kregg […]
od Dalibor Vrána 3.10.2022 2.5tis
Jezero Brosno leží zhruba 400 km na jih od Moskvy. Rozlohou neohromí, ale za to v některých místech sahá až do hloubky 160 metrů. A právě tam má přežívat obrovský ještěr, který se čas od času vynoří. Podle legend k smrti vyděsí už tatarské nájezdníky v 9. století. Tehdy se chystají dobýt ruské město Novgorod, […]
od Mirek Brát 3.10.2022 2.7tis
Pokud bychom si někde přečetli, že statný Skandinávec zapomněl na ostrově Madeira myšku, možná by nás napadlo cosi o roztržitém digitálním nomádovi, co rád tráví zimní siestu, nejlépe s notebookem pod hlavou, přeci jen v teplejších krajích. Není však myška jako myška… Madeira, potažmo Madeirské souostroví, je portugalská autonomní oblast v Atlantském oceánu. Osídlena byla právě Portugalci, kteří […]
od Dalibor Vrána 2.10.2022 1.6tis
Píše se rok 1933 a baron Georg Günther von Forstner (1882–1940), bývalý kapitán německé ponorky U-28 z bojů 1. světové války, usedá k rozhovoru s novinářem. Chce vypovědět příběh, který ho budí ze spaní už skoro 20 let… Příběh zkázy britského parníku Iberian, k níž dochází nedaleko Irska 30. července 1915, po mohutném torpédování. Podvodní […]