Podle současných vědeckých odhadů ve vesmíru existují miliony, možná i miliardy planet, které by mohly mít podmínky vhodné pro vznik života.

Přesto jsme za celou dlouhou historii lidstva dosud neměli s kým si v kosmu takříkajíc popovídat, potřást rukou, chcete-li chapadlem. Kde tedy všichni jsou? Proč se nám nikdo neozývá?

Všichni obyvatelé Země, lidští i zvířecí, jsou trojrozměrná stvoření žijící v trojrozměrném světě. Odtud pochází i známá zkratka 3D (z anglického 3-dimensional, česky trojrozměrný – pozn. red.). Když je tedy něco 3D, vnímáme u toho výšku, šířku a hloubku.

Kdybychom žili ve 2D, byli bychom my i vše kolem nás „placatí a placaté“, tak jako ve starých videohrách. Coby dvojdimenzionální postavy bychom život ve třech rozměrech nebyli schopni nejen pochopit, ale ani do něj nahlédnout.

Jenže co když toto platí i pro nás v současné podobě a ze svého pohledu 3D existence o 4D prostoru vůbec nevíme? A co by mělo být onou chybějící čtvrtou dimenzí?

Za všechno může čas?

Vědci se domnívají, že čtvrtým, nám zapovězeným rozměrem, je čas. Ale ne takový, jak jej známe, tedy postupně plynoucí neustále vpřed. Ve čtvrté dimenzi ubíhá všechen čas naráz, minulost, přítomnost i budoucnost tu tak existují současně.

Podle této teorie je dokonce dost dobře možné, že se karta obrátila a mimozemšťané objevili nás! Na Zemi jich tak může být i víc než nás, lidí. Můžou s námi právě teď, v každém okamžiku, obývat stejné prostory, ale my je nedokážeme vidět ani vnímat.

Navíc, výzkumný tým Pennsylvánské státní univerzity v USA pod vedením profesora Jasona Wrighta v roce 2018 přichází s modelem vesmíru, který má dokonce osm rozměrů! Kdo ví, co všechno by se v takové 8D realitě mohlo skrývat?