Rozmanitost vesmíru nás překvapuje s každým dalším objevem. Vědcům, umělcům i snílkům dodnes nedá spát otázka: Existuje mimozemský život? Během posledních 30 let se objevuje stále více důkazů, naznačujících kladnou odpověď!
V německém městečku Ansbach u Norimberku, se postarší muž naklání k dalekohledu. Náhle strne. Na obloze poblíž planety Jupiter spatří světlé body!
Je listopadová noc roku 1609 a německý astronom Simon Marius (1573–1624) právě objevuje čtyři největší měsíce planety Jupiter. Ty později pojmenovává podle postav z řecké mytologie: Io, Europa, Ganymed a Callisto.
V lednu 1610 je pomocí dalekohledu spatří také italský astronom a fyzik Galileo Galilei (1564–1642). Italský vědec tehdy netuší, že některý z těchto měsíců možná způsobí revoluci v našem pohledu na mimozemský život. Jsou totiž v mnohém podobné Zemi!
Vesmírné překvapení
V srpnu a září roku 1977 vypouští americká NASA (Národní úřad pro letectví a kosmonautiku) do vesmíru dvě kosmické sondy Voyager 1 a Voyager 2. „Před samotným letem byla veškerá pozornost zaměřena na planetu Jupiter,“ říká někdejší vědecký pracovník NASA Bruce Murray (1931 – 2013).
Vědci čekají, že Jupiterovy měsíce budou chladnou pustinou, stejně jako Měsíc obíhající kolem Země. Avšak čeká je šok! Sondy tehdy na měsíci Io pořizují snímky devíti činných sopek.
Jedná se tehdy o první vesmírné těleso s aktivní vulkanickou činností mimo Zemi! A nejde tehdy o jediné překvapení…
Peklo, nebo ráj?
Dnes víme, že Jupiterových měsíců je víc než 60. Podle našich znalostí jsou však pro hledání možného života zajímavé především Europa, Io a Ganymed. Na Io se nalézá přes 400 činných sopek. Proč je tento fakt důležitý?
I když průměrná teplota na Io se pohybuje kolem -143 stupňů Celsia, v blízkosti činných sopek stoupá až k +17 stupňům Celsia. Tedy ideální teploty pro možný život! Ale může se zde něco živého nalézat?
Vždyť Io je „bombardováno“ silnou radiací z Jupitera i z okolního vesmíru, ultrafialovým zářením ze Slunce a jeho povrch se vlivem přitažlivosti sousedních měsíců Europy a Ganymeda vzdouvá až o stovku metrů!
Podle poznatků americké kosmické sondy Galileo z druhé poloviny 90. let 20. století jsou na Io mrazivé oblasti, střídající se s „peklem“ kilometry dlouhých lávových proudů a jezírek. Leží zde pláně pokryté sírou a oxidem siřitým. Ale právě vulkány a síra mohou paradoxně přinášet život!
Vydrží radiaci i tlak mnoha tun!
Na Zemi žijí sirné bakterie, využívající právě oxidace síry. Další pozemské organismy přežívají v mořských hloubkách, za naprosté tmy a strašlivého tlaku vody! V roce 1978 se na dno Tichého oceánu noří speciální vědecká ponorka Alvin.
„Alvin našel v okolí geotermálních pramenů (…) fantastickou krajinu se zvláštními trubicovými červy, plži, kraby (…) Život tedy může existovat i jinde než na zemském povrchu,“ říká americký profesor astronomie Steven Squyres (*1956) z Cornell University v Ithace. Třeba právě na Io, nebo Europě?
Život je přizpůsobivý
A co ono smrtící záření? Třeba některé druhy štírů jsou schopny přežít i stonásobně vyšší dávky radiace než člověk!
Pod ledem nehostinného Taylorova ledovce ve východní Antarktidě existují bakterie, které přežívají zcela beze světla v mrazech kolem -10 stupňů Celsia. „Zjistili jsme, že život na Zemi existuje i v těch nejtěžších podmínkách.
V poušti, zimě, horku…“ říká americký odborník na výzkum planet Christopher McKay z NASA. Vypadá to, že život si téměř vždy najde „skulinku“, jak se přizpůsobit prostředí.
Našel si ji i na měsíci Io, na jehož povrchu bylo zjištěno malé množství vodního ledu?
