Odkrývání prastarých záhad, poznávání dávno zapomenutých znalostí či skládání fascinujících střípků bohaté mytologie. Zkoumání původních indiánských kmenů může být pro naši civilizaci neuvěřitelně obohacující. Podaří se nám nakonec pochopit ty největší záhady spojené s dávnými kulturami?

Na konci 13. století v Evropě vrcholí éra rytířů, křížových výprav a rozmachu křesťanství. Na zcela jiném kontinentě, v oblasti jižního Mexika, hledá indiánský kmen místo, na kterém se usadí.

Nakonec se mu to podaří a nastává několik staletí rozkvětu, během kterých vstoupí Aztékové do dějin jako jeden z nejtajemnějších národů všech dob. Porážejí menší kmeny, pořádají krvavé rituály a vynikají stavitelským uměním.

Dodnes udivuje jejich bohatá mytologie, ale i tajemný jazyk. Někteří badatelé věří, že Aztékové dali světu i jeden z nejpodivuhodnějších textů všech dob, dosud nerozluštěný Voynichův rukopis! Je to tak?

Jsou záhadnými autory?

Analýze Voynichova rukopisu nalezeného v italském klášteře v roce 1912 se v posledních letech věnují desítky lidí po celém světě.

Patří mezi ně i dvojice Američanů, botanik Arthur Tucker z univerzity v americkém Delaware a informatik Rexford Talbert. Ti přišli před několika lety s teorií, že text sepsali v dávných dobách právě středoameričtí Aztékové.

Dílo je prý napsáno v mrtvém jazyce nahuatl, kterým tento národ mluvil. Sedí totiž nejen datace, ale především kresby rostlin, z nichž některé odpovídají těm, které tehdy rostly ve Střední a Jižní Americe, například slunečnice – rostlina Nového světa.

Tucker a Talbert také poukazují na kresbu ryby, která má podle nich zobrazovat americkou dravou rybu kostlína.

„Zjistil jsem to docela náhodou, když jsem si při prohlížení rukopisu uvědomil, že některé výjevy by se mohly podobat umění z 16. století centrálního Mexika,“ vysvětluje Tucker.

Prastarý botanický atlas?

Tucker zároveň tvrdí, že pokud se podaří identifikovat jednotlivé kresby, mohlo by to vést i k pochopení významu některých částí textu. Ten je totiž stále záhadou. Je Voynichův rukopis jakýsi botanický atlas starých Aztéků?

Nebo jsou v něm zachyceny nějaké tajemné postupy na výroby léků, jedů a drog ze znázorněných rostlin?

Zkoumání rukopisu podle mnohých odborníků prokázalo, že ho napsali nejméně dva autoři a že nejde o žádný pouťový žert, ale o skutečnou knihu, jejíž obsah má strukturu a dává smysl. Pouze nevíme jaký.

Jenže někteří lidé to přesto zpochybňují a poukazují na to, že pokud by šlo například o jazyk nahuatl, už bychom ho dávno rozluštili.

Slavný britský spisovatel Arthur C. Clarke (1917–2008) dokonce prohlásil, že rukopis je jen mistrnou ukázkou tzv. automatického psaní. Tedy parapsychologického jevu, při kterém autor píše bez vědomé kontroly. Má pravdu?

Nebo jde skutečně o prastarou aztéckou knihu, na jejíž rozklíčování zkrátka jen nestačíme?