Jiný kraj, jiný mrav. Pokud si myslíte, že Evropa je různými duchy celkem hojně osídlena, v takové Bangladéši se mezi různými duchy tak tak protáhnete. Říká se jim zde bhoot. Jsou to nadpřirozená stvoření, obvykle jsou to duchové zesnulé osoby.
Víra v duchy je pevnou součástí kultury tamních hinduistických i muslimských komunit.
Bhoot-manuál
Odkazy na paranormální aktivity zde najdete úplně všude včetně filmů a televizního vysílání. Duchařina přešla i do tamních jazyků a ustálených slovních spojení. Když se budete podivně oblékat a chovat, řeknou o vás, že jste bhoot-duch.
Když budete rozcuchaní, jste opět bhoot-duch. Na straně druhé, existují zde propracované metody, jak poznat ducha, který se například maskuje, chová zdvořile, každý den používá mýdlo i hřeben. Přesto vás neoklame, pokud tedy zrovna svítí slunce. Originální bhoot totiž nevrhá žádný stín!
Za duchy do muzea?
Ochrana před duchy je rovněž pečlivě propracovaná. Spolehlivě je odežene například odér spálené kurkumy. Bhootové se rovněž bojí vody a železa. Některé nepřesné turistické bedekry však uvádějí, že se na duchy můžete v těchto končinách podívat i v muzeu.
Není to ovšem pravda. Ten, který je zde k vidění, není bhoot, ale bhúta.
Slova formou snad podobná, významem však značně odlišná. Bhútaové nejsou typičtí škodící duchové, ale bytosti, které spíše ochraňují. Je třeba je však hýčkat a uctívat, občas jim podstrčit nějaké ty obětiny.
Pokud by se tyto bytosti na vás naštvaly, to už je snad lepší bhoot, co nevrhá stín…
Epilog
Říkáte si, že je tohle nakouknutí pod pokličku duchařského hrnce indického subkontinentu nějaké složité? Nervózně si cucháte vlasy – škubete kadeře, že tomu vůbec, ale vůbec nerozumíte?
Pevně věříme, že zrovna nepřistáváte na Mezinárodním letišti Hazrat Shahjalal u bangladéšské Dháky. Proč? Vraťte se na začátek a znovu si přečtěte náš titulek…
