Na rušné ulici filipínské metropole se k zemi zhroutila mladá dívka. Nikdo se jí ani nedotkl, přesto se na jejím těle objevují viditelné škrábance a otisky zubů.
Ona sama tvrdí, že na ni útočí jakýsi démon. Útoky pokračují i poté, co je dívka převezena na policejní stanici. Všemu bezradně přihlížení tamní policisté i přivolaní lékaři.
Je dusná květnová noc roku 1951. Členové policejní hlídky ve filipínské metropoli Manila vyrážejí k jednomu z pobřežních barů, neboť dostali hlášení, že se před ním podezřele shlukují lidé. To, co na místě spatřili, jim vyrazilo dech.
Když si prorazí cestu davem přihlížejících, najdou mladou dívku, která je později identifikovaná jako sedmnáctiletá prostitutka Clarita Villanueva, jak se válí po zemi a zoufale křičí. „Držte to ode mě dál!
Držte to, prosím. Nikdo mi nepomůže? Nemůžu tu bolest vydržet!“ Jenže dívce nebylo jak pomoci.
Přestože přihlížející i policisté zděšeně pozorují otisky zubů pokryté slinami objevující se po celém jejím těle, útočník jako by neexistoval. Dívky se totiž za celou dobu nikdo nedotkl. Strážníci dívku spoutají, naloží do auta a uhánějí na policejní stanici, zatímco ona stále bojuje s neviditelným démonem. Kdo nebo co jí tato podivná zranění mohlo způsobit?
DROGY NEBO ZÁKEŘNÁ CHOROBA?
Ani na stanici však dívce nedokážou pomoci jinak, než že k ní přivolají lékaře, neboť se domnívají, že je pod vlivem drog nebo alkoholu. Lékař věnuje dívce jen letmý pohled a situaci vyhodnotí: „Má epileptický záchvat.“ Navzdory Claritiným úpěnlivým prosbám, aby ji nenechávali samotnou, je odvedena na celu.
O několik minut později se z cely ozve křik. „Ta věc jde po mně. Prochází dveřmi, jako by tam nebyly!“ křičí dívka. Ani tentokrát ale policisté nespatří nic, kromě zadržené Clarity s mnoha kousanci na krku a pažích.
Je znovu přivolán lékař, starosta města i šéf místní policie. Claritě věnují více pozornosti než poprvé a shodují se, že zranění si dívka nemohla udělat sama. Kousance se totiž objevily také na jejích zádech.
Dalšího dne ráno má být Clarita předvedena před soud za tuláctví. Jenže v soudní síni se scéna zopakuje. Clarita zakřičí, že věc je zpátky, a pak se na jejích pažích a krku před zraky několika novinářů, soudních úředníků, dvou policistů, kteří ji drží za ruce, a lékaře, začnou objevovat stopy obrovských tesáků. Po pěti minutách Clarita ztratí vědomí.
15 MINUT V PEKLE
Starosta Arsenio H. Lacson (1912–1962) nabízí, že dívku doprovodí do nemocnice. V sanitce útoky pokračují. Na těle dívky zmítající se v bolestech se objevují nové a nové kousance, z nichž prýští čerstvá krev.
Trvá patnáct minut, než dorazí do nemocnice, a jak Lacson přiznává, bylo to nejdelších patnáct minut jeho života, které mu připadaly spíš jako 24 hodin v pekle. Clarita vypovídá, že útočníkem je obrovská bytost podobná člověku s dlouhou hustou srstí, obřími tesáky, velkýma očima a pláštěm uvázaným kolem krku.
V sanitce byl útočník doprovázen ještě jednou menší bytostí. Jak je možné, že bytosti viděla jen ona a nikdo jiný? Odpověď možná leží v jejím dětství. Než její matka zemřela, byla profesionálním médiem a astroložkou a Clarita tak vyrůstala ve světě duchů už od narození.
Napadená dívka stráví v nemocnici šest týdnů, během nichž je nepřetržitě hlídána. Neviditelní útočníci se už neobjeví, ale jizvy Claritě zůstanou napořád.
