Na území Dánska, konkrétně pak jeho největšího ostrova Zélandu, najdete hrad Dragsholm. Jeho osm století dlouhá historie je plná dramatických událostí, po kterých zbyly nejen zápisy v kronikách a učebnicích, ale i vlastní jednotka strašidel a duchů.

V letech evropské reformace v období 1536 až 1664 byl Dragsholm využíván jako vězení pro světské i církevní osoby. V mohutné věži na severovýchodním nádvoří byly vybudovány vězeňské kobky. Jejich vybavenost se lišila o toho, jaký vězeň v nich měl pobývat a za jaké zločiny si zde měl odpykávat trest. Mezi nejznámější vězně patřil Lord James Hepburn, hrabě z Bothwellu.

Duch trýzněného šlechtice

Hepburn byl prominentní skotský šlechtic. Obvinění z politického spiknutí čelil útěkem do Norska. Zde byl však zatčen a následně deportován do Dánska. V žalářní kobce hradu Dragsholm prožil zbytek života.

Pozdější výzkumy prokázaly, že byl vězněn za skutečně nelidských podmínek, a to plných deset let. Později byl duch Lorda Bothwella, jak se mu začalo říkat, pozorován na hradním nádvoří. Někteří svědkové hlásili i záhadné zvuky, například se jednalo o klapot okovaných koňských kopyt či lomození kol prastarého kočáru.

Zazděná mladá dívka

Kromě ducha Lorda Bothwella byl na hradě Dragsholm hlášen i výskyt jiné paranormální entity. Bílá paní, tak se tomuto zjevení začalo říkat. Badatelé soudí, že přízrak bílé paní souvisí s hrůzným nálezem, který zde učinili dělníci během oprav ve třicátých letech minulého století. Tehdy byla za jednou zděnou příčkou objevena lidská kostra oděná do bílých ženských šatů.

Podle legendy se mělo jednat o dívku, kterou zde nechal zaživa zazdít její vlastní otec – hradní pán. Důvodem byl nevhodný milostný vztah, který dívka navázala a jenž se otci hrubě nelíbil. Inu, časy se v Evropě přeji jen změnily k lepšímu, a to je dobře.