Křik a pláč se rozléhá chodbami chátrající budovy. Lidí uvnitř se zmocňují nepříjemné pocity, jako by je z temných koutů místností cosi pozorovalo. A noc se tu může snadno změnit v děsivý zážitek na celý život.

Za vším prý stojí temná minulost protkaná brutálními vraždami těch nejzranitelnějších.

Na západě Německa nedaleko hranic s Nizozemskem leží neveliké město Schwalmtal. Na pohled malebné sousedství ukrývá děsivé tajemství, pro které je Schwalmtal občas označován za nejstrašidelnější město Německa.

V centru této pověsti stojí především chátrající komplex čítající školu, ubytovnu, administrativní budovy a kostel. V roce 1913 jej nechává vybudovat řád Františkánů, kteří se zároveň starají asi o těžce zdravotně postižené a lidi, kteří mají problém s učením.

Nástup nacistů k moci ale všechno změní, neboť si se svými odpůrci z řad církve neberou servítky. Františkáni jsou obviněni ze zpronevěry a někteří dokonce se sexuálního zneužívání dětí.

Dnes se má ale to za, že šlo spíše o vykonstruované procesy proti odpůrcům nacistů, jejichž moc tou dobou strmě stoupá.

Lavina žalob mířených proti Františkánům řád přivede na mizinu a v květnu roku 1937 ze Schwalmtalu odchází posledních 23 mnichů, což údajně otevírá cestu nepředstavitelným zvěrstvům.

Zabijáci dětí

Poté, co komplex převezmou do správy nacisté, přemění ho ve „specializovanou instituci pro děti“, která nezletilým pacientům zajišťuje lékařské a pečovatelské služby. Alespoň navenek. To, co se odehrává uvnitř, je prý něco docela jiného.

Ve středisku ve Schalmtalu údajně probíhají eutanázie postižených dětí a dětí „nečisté rasy“. Oběti mají být zabíjeny buď oxidem uhelnatým, nebo vysokými dávkami barbiturátů, což jsou léky výrazně zpomalující činnost mozku a nervové soustavy.

Ve 20. století se často využívají pro zklidnění a navození spánku. Takto zdrogované děti ovšem neumírají hned. Podle některých zdrojů jsou udržovány na hranici mezi životem a smrtí po dobu až osmi dnů.

Objevují se také tvrzení, že děti slouží jako pokusní králíci pro zvrácené lékařské experimenty. Je obecně známo, že nacističtí vědci mají slabost pro drastické pokusy na lidech, k nimž často využívají právě děti.

Tvrzení, že se něco takového za války odehrává také ve Schwalmtalu, není nereálné. Do roku 1943 tu mělo být zavražděno nejméně 97 dětí. Je právě to důvodem, proč se tu dodnes odehrává řada tajemných jevů?

Studenti vzpomínají

Po válce se komplexů ujímají Britové, kteří v něm nejprve zřídí nemocnici a poté školu s internátem. Z tohoto období také pochází řada svědectví od někdejších studentů.

Někteří vzpomínají zejména na potemnělou chodbu, která jim naháněla strach a málokdo se odvážil tudy projít sám. Další zmiňují záhadné zvuky. „Dostal jsem svůj vlastní pokoj a v noci se tam ozývalo sténání a spousta podivných zvuků.

Obyvatelé větší koleje, které jsem musel převádět přes chodbu, neslyšeli nic,“ vzpomíná Dave Ross, který školu navštěvoval v letech 1984 až 1986. „Jsem si jistá, že jednou někdo nahlásil, že skrz zeď zaslechl křik dětí a výstřely,“ dodává Sarah Anderson Jones.

Bývalí studenti se také shodují, že válečná historie komplexu byla v místě i po mnoha letech stále patrná a v horních patrech některých budov se stále nacházelo vybavení, které po sobě nacisté zanechali.

„Nebyla zrovna velká snaha skrýt, co se tam dřív odehrávalo,“ tvrdí další z někdejších studentů. Ozývají se ve Schwalmtalu duchové dětí, které zde byly zavražděny a zřejmě také mučeny?

A podaří se někdy odhalit plný rozsah toho, co se v zařízení za války odehrávalo?