Skip to content

Nejstrašidelnější mosty světa

Folklor a městské legendy mnoha mostům po celém světě připisují tajemnou pověst, nezřídka protkanou výstrahami před zlými silami. Mosty jsou také mnohdy kulisou pro nejrůznější duchařské příběhy s tragickým pozadím.

Vyprávějí o nechtěných novorozencích, kteří jsou nemilosrdně vhozeni do ledových vln rozbouřené řeky, sebevraždách z nešťastné lásky, mrtvých, zazděných do konstrukce při výstavbě mostu, nebo dokonce o dělnících pohřbených v jeho pilířích zaživa!

A někdy nejde jen o pouhé povídačky.

Existují případy strašidelných mostů, u nichž je prokazatelně doložitelná nejen jejich temná minulost, ale i současnost plná podivných jevů, k nimž na těchto místech dochází. Některé mosty zřejmě spojují víc než dva břehy jedné řeky.

Některé spojují také dva světy. Náš hmotný s tím, který za normálních okolností nemůžeme vidět. Mohou některé mosty sloužit jako brána do světa mrtvých?

MOST KOZÍHO MUŽE

Napříč Spojenými státy se vypráví legenda o pitvorném stvoření, monstru s napůl lidským a napůl kozlím tělem. Spatřit ho lze zejména v Texasu a ta vůbec nejděsivější setkání se odehrávají nedaleko starého altonského mostu u města Denton.

Většina z těch, kteří kozího muže potkají, však nikdy nebude moci o svém zážitku promluvit. Jsou buď mrtví, nebo zmizeli beze stopy. Podobné případy jsou tu tak časté a obavy z dalších útoků kozího muže tak silné, že vedle starého mostu časem vzniká nový.

Zmizení nešťastných obětí přesto pokračují. Starý železný most z konce 19. století je totiž sice uzavřen pro automobilovou dopravu, která se přesunula na nový z roku 2001, ale zároveň se stal oblíbeným místem pro pěší výlety.

Ze starého mostu je krásný výhled na okolní krajinu. V ní ale číhá cosi zlověstného. Kdy zaútočí příště? Vše je zřejmě jen otázkou času.

Monstrum, které se v okolí altonského mostu pohybuje, svědkové popisují jako 2,5 metru vysoké stvoření s částečně lidskými a částečně zvířecími rysy. Vypadá prý jako člověk zkřížený s obřím kozlem. Má zcela černou kůži bez chlupů a jeho břicho je vůči zbytku těla neúměrně velké.

Hlava bez krku vypadá, jako by byla vsazena přímo mezi ramena, a obličeji dominuje velký špičatý nos. Vůbec nejpodivnějším rysem je jeho chůze. Jistá manželská dvojice, které kozí muž zkřížil cestu, vzpomíná, že při chůzi zvedal nohy vysoko nad zem a posouval se vpřed pomalými a předem promyšlenými kroky.

„Jako by se to snažilo dostat ven z hustého bahna,“ tvrdí manželé. A co je ještě podivnější, jeho chodidla prý směřují dozadu! Nejde přitom o žádné povídačky, kterými by se místní snažili kohokoliv vystrašit.

Monstrem altonského mostu se vážně zabývá i policie! Proč? Už několikrát zaútočilo na projíždějící auta!

ŠEL PO MÉ ŽENĚ!

K mrazivému setkání dochází v létě roku 1969, kdy na policejní stanici ve městě Fort Worth v sousedství Dantonu v časných ranních hodinách vtrhne šestice vystrašených lidí hledající úkryt před netvorem, se kterým se právě střetli.

Stalo se to u jezera nedaleko mostu. JOHN REICHART tu se svou ženou a dvěma dalšími páry zaparkoval, když se z koruny nedalekého stromu vynořila obrovská tmavá postava, s hlukem narazila do kapoty jeho vozu a snažila se útočit na Reichartovu ženu.

Po chvíli zápolení netvor se všemi atributy kozího muže zase zmizel v lese. K jejich překvapení policisté jejich verzi příběhu nezpochybňují, naopak ji, a to včetně podivného monstra, berou vážně a na místo okamžitě vysílají hned čtyři policejní vozy.

„Ti lidé měli opravdu strach,“ vysvětluje strážník JAMESS MCGEE. O střetu svědčí také hluboký asi 75 centimetrů dlouhý škrábanec na kapotě Reichartova vozu. A kromě toho se strážnicí zabývají zprávami o útocích monstra od altonského mostu již dva měsíce.

Jsou si tedy výskytu kozího muže vědomi i muži zákona?

ODKUD PŘIŠEL KOZÍ MUŽ?

Zejména na přelomu 60. a 70. let se totiž množí případy, kdy jsou na mostě nebo v jeho těsném okolí nalézána odstavená auta, po jejichž majitelích se slehla zem. Záhadná zmizení řidičů se stávají znepokojivou rutinou a mnozí je spojují právě s kozím mužem.

Ten, jak se zdá, motoristy rád napadá. Co je ale toto temné monstrum zač? Podle jedné verze jde o ducha OSCARA WASHBURNA, mezi místními oblíbeného černošského chovatele koz, který byl v roce 1938 na altonském mostě brutálně zavražděn členy Kukluxklanu.

Jiný příběh vypráví o temném rituálu, který se zjevně vymkl z rukou. „Jedna legenda praví, že před mnoha lety, jistý rádoby uctívač ďábla v oblasti bezděčně otevřel portál do nějaké pekelné říše, který umožnil monstru vstup do našeho světa,“ líčí další hypotézu současný texaský publicista NICK REDFERN, který záhadu vyšetřuje.

„A teď jako přímý důsledek tohoto bezohledného jednání nemá kozí muž vůbec v úmyslu vrátit se zpět.“ Je tedy most posedlý duchem zavražděného farmáře, nebo tu snad na motoristy číhá sám vyvrženec pekla?

MOST V INDIANĚ

Železniční most táhnoucí se ve výšce 21 metrů přes údolí White Lick Creek ve městě Avon v americkém státě Indiana byl vybudován v roce 1850 irskými přistěhovalci. O půl století později je ale stržen, aby byl na stejném místě vybudován most nový a větší, dokončen byl v roce 1908.

Masivní konstrukce se čtyřmi páry kolejí je nyní výrazným bodem zdejší krajiny. Avonští jsou na most patřičně pyšní a zejména v podzimních měsících vyzdvihují jeho romantickou krásu. Jeho historie však tolik romantická není.

O tom svědčí i jeden z dlouho zakořeněných zvyků, kteří místní dodnes dodržují. Vždy, když ve svých vozech projíždějí silnicí pod mostem, hlasitě troubí. Jen tak prý mohou přehlušit nervy drásající nářek jednoho ze zdejších duchů.

Na mostě či pod ním lze prý potkat nebo alespoň zaslechnout nejméně tři různé přízraky. Komu zbloudilé duše patří?

BETONOVÁ SMRT

Od dokončení první stavby uplyne sotva pár let, když se v Avonu začne mezi místními proslýchat, že na železničním mostu straší. Ozývají se tu výkřiky a sténání. Hlas zcela jistě patří muži. Z jednoho pilíře údajně také vycházejí zvuky, jako by na něj někdo zevnitř bušil, a později se přidává ještě zjevení mužské postavy.

Občas se prochází po kolejích a snaží se zastavit jedoucí vlaky. Původ těchto jevů zřejmě pochází z jedné či dvou nešťastných událostí, o nichž si místní vyprávějí. Už při stavbě prvního mostu se odehrává tragická nehoda.

Když dělníci budují pilíře, dělají to tak, že do dřevěného rámu lijí beton. Osudného odpoledne se pod nimi zřítí plošina a jednoho z dělníků vymrští do hlubokého mokrého betonu. Muž zoufale buší na dřevěný rám, ale není mu jak pomoci.

V tvrdnoucím betonu během několika minut umírá. Vedoucí stavby na místě rozhodne, že pilíř nebude stržen, a tělo mrtvého muže se stane součástí mostu. Je to právě jeho duch, který se prochází po kolejích?

KVÍLENÍ ZOUFALÉ MATKY

Podobným způsobem umírá i další dělník. Opilec HENRY JOHNSON během jedné noci pod vlivem alkoholu spadne do mokrého betonu. Když ho ráno najdou, je už mrtvý. I jeho tělo tu nakonec zůstává. Poslední z řady obětí je jistá matka a její dítě.

Když v noci s nemocným dítětem v náruči běží přes most do domu lékaře. Nešťastnou náhodou se ale zaklíní mezi pražci. Když uvidí blížící se lokomotivu, zpanikaří. Nakonec se ze zajetí uvolní, ale už ji nezbývá čas utéct do bezpečí, a tak se vrhá z mostu do údolí.

Pád přežije, ale její dítě na místě při-jde o život. Po několika týdnech smutkem umírá i zlomená matka. Od té doby se pod mostem rozléhá její křik a nářek nad tragickou ztrátou. „Když projíždíte pod mostem, můžete slyšet matku kvílící nad mrtvým dítětem, takže ve snaze uklidnit její výkřiky, musíte troubit pokaždé, když tudy jedete,“ tvrdí jedna z místních obyvatelek ERICKA BETEL.

Jsou duše obětí těchto tragédií navždy připoutány k avonskému mostu?

MOST V MILTONU

Po architektonické stránce je kamenný most Overtoun nedaleko skotského města Dumbarton jedním z nejkrásnějších mostů, které byste kdy mohli překročit. Tři oblouky klenoucí se nad 15 metrů hlubokým údolím jsou zdobeny květinami a věžičkami.

Tmavé skvrny táhnoucí se po celé délce konstrukce svědčí o jejím stáří. Most byl dokončen v roce 1895 a za jeho výstavbou stojí britský stavební inženýr HENRY ERNEST MILNER (1845–1906), který bravurně dokázal využít okolní krajiny a nechal s ní most harmonicky splynout.

Přes jeho nepopiratelnou krásu se mu však někteří místní, zejména pak majitelé psů, obloukem vyhýbají. Proč? Overtoun má na svědomí smutnou bilanci. Za posledních 50 let se tu desítky psů pokusily o sebevraždu a od počátku existence mostu jich více než stovka zemřela.

Zvířata se tu bezhlavě vrhají z mostu do náruči téměř jisté smrti na kamenitém dnu hlubokého údolí. Působí tu na domácí mazlíčky nějaká smrtící síla?

NEBEZPEČNÁ ZÓNA

Na začátku mostu se již nějakou dobu tyčí výstražná cedule. „Nebezpečný most. Prosím, držte své psy na vodítku.“ Takové varování je rozhodně na místě. Podle některých pramenů se totiž vyskytlo již více než 600 případů, které jsou nachlup stejné.

Majitel psa z nedaleké vesnice vezme svého čtyřnohého přítele na rutinní procházku. Pes je hravý, vypadá šťastně a chová se zcela normálně. Pak ale dvojice dojde na most Overtoun, kde se pes znenadání rozeběhne, nevšímá si volání páníčka, přeskočí asi metrovou zídku a vrhne se do propasti za ní.

S dávkou štěstí může přežít. Existují ale případy, kdy se zvíře po vynesení zpět na most vrhlo dolů znovu! Co to do nich vjelo? Když se badatelé na tento fenomén zaměří podrobněji, objeví se překvapivé detaily.

Z mostu se psi vrhají vždy na stejném místě a vždy za slunných jasných dnů. Psí sebevraždy se týkají výhradně plemen s delším čumákem, například labradorů, retrieverů či kolií a podobně. Proč se ale psi z mostu vrhají?

ODBORNÍCI JSOU SKEPTIČTÍ

Počet podobných incidentů roste, například v roce 2005 bylo potvrzeno pět takových psích sebevražd během pouhého půl roku, a tak jsou na místo povoláni odborníci na zvířecí chování, kteří mají situaci objasnit.

Ti pak přicházejí s celkem banálním vysvětlením. „Psi samozřejmě mohou mít špatnou náladu nebo něco, čemu lidé říkají deprese, ale žijí pouze v přítomnosti a nedokážou si sami vzít život,“ tvrdí například PETER NEVILLE z univerzity v Ohiu, čímž vylučuje, že by šlo o záměrnou sebevraždu psů.

Za ním stojí také odborník na psí chování DAVID SANDS, ten předpokládá, že za vším stojí norci, kteří prý pod mostem žijí. „Vzhledem k tomu, že většina čtyřnohých sebevrahů patřila k loveckým plemenům, domnívám se, že na mostě ucítili intenzivní vůni kořisti a nejkratší cestou se vydali za ní.

Pes v tu chvíli vidí před sebou pouze zídku a netuší, že je za ní smrtící hlubina,“ vysvětluje Sands. Je to skutečně tak jednoduché? Mnozí místní obyvatelé i řada záhadologů tvrdí: „V žádném případě!“

NEJSOU TO JEN PSI!

Místní lovec JOHN JOYCE, který v oblasti žije již přes 50 let, odhodlaně prohlašuje: „Tady žádní orci nejsou, to vám můžu říct s absolutní jistotou.“ Tím teda Sandsova teorie, která by ani nedokázala objasnit, proč psi skáčou vždy ze stejného místa, padá.

Záhadologové se domnívají, že na mostě mohou působit nějaké zatím neobjasněné síly, na které jsou zvířata mnohem citlivější. Možná u psů jejich vlivem dochází k dočasnému zkratu, který je žene přímo přes kamennou zídku.

A možná nejen psy! Overtoun se v říjnu 1994 stává také dějištěm lidské tragédie. Jeden z místních, KEVIN MOY, tu z mostu svrhne svého teprve dva týdny starého syna v přesvědčení, že jde o vtělení samotného ďábla.

Sám Moy se pak několikrát pokusí o sebevraždu. Poprvé skočí z Overtounu, jindy si podřeže žíly. Zapůsobily snad i na něj vražedné síly kamenného mostu?

MOST DO PEKLA V MICHIGANU

Říkají mu Pekelný most nebo Most do pekla. Ve skutečnosti jde o nenápadnou ocelovou lávku klenoucí se přes přítok řeky Rogue v lesích nedaleko městečka Algoma v americkém státě Michigan. Pravděpodobně byste ji snadno přehlédli, a pokud ne, nejspíš byste se dlouho rozhodovali, zda na lávku bez zábradlí, úzkou tak akorát pro jednu osobu, vůbec chcete vstoupit.

Přesto se pravidelně najdou jednotlivci či celé skupiny dobrodruhů, kteří se za temných nocí k mostu vydávají. Láká je sem tajemná pověst, podle níž se na Pekelném mostu zjevují duchové zavražděných dětí.

Možné je narazit také na podivné světelné jevy či dokonce přízračnou oprátku plovoucí po hladině. Zejména kolem půlnoci zdejší tajemné síly ožívají a z lesa se ozývá křik, pláč i démonický smích. Jaká temná událost se v těchto jevech odráží?

NAVEDLI HO DÉMONI?

Děsivý příběh, který se v souvislosti s Pekelným mostem vypráví, se odehrává v polovině 19. století. Nedaleká města prožívají vlnu únosů dětí. Situace je natolik závažná, že je svolána rada starších, která má dalším zmizením dětí zabránit.

Mezi nimi je i starší, přátelský ELIAS FRISKE, který přednese plamennou řeč, v níž za zmizení dětí viní démony a radí ostatním, aby šli své děti hledat. Zatímco většina obyvatel skutečně vyrazí do lesů pátrat po ztracených dětech, Friske má ohlídat zbylé děti ve městě.

Místo toho je sváže k sobě a odvede je do lesa, kde jim ukáže hromadu hnijících těl dětí, které už dříve zavraždil. Křik a pláč svázaných dětí se k uším jejich rodičů nedostane, Friske je totiž poslal na opačnou stranu.

Děti jedno po druhém zavraždí a jejich těla vhodí do řeky, kde je později u Pekelného mostu objeví obyvatelé města. Friske uprchne do lesa, ale je dopaden, zlynčován a s oprátkou kolem krku shozen z mostu.

Friske přitom opět tvrdí, že to byl ďábel sám, kdo ho přinutil spáchat tento hrozný čin. Je ale příběh pravdivý?

ZLATÝ DŮL PARANORMÁLNÍCH FOTOGRAFIÍ

Bez ohledu na to, zda se legenda zakládá na pravdě, či nikoli, jevy, které jsou s příběhem spojovány, jsou do jisté míry nezpochybnitelné. Na mostě dochází k častému pozorování podivných světelných jevů, orbů či mlžných oblaků.

Na hladině řeky se také zjevuje plovoucí prázdná smyčka a na mostě je občas spatřen Friskeho přízrak. Celá řada těchto úkazů a zjevení přitom byla zachycena na fotografiích! O půlnoci, kdy jsou jevy nejintenzivnější, mají žně i příznivce EVP.

Z lesů se ozývá křik a nářek zavražděných dětí. U řeky nedaleko mostu také někteří návštěvníci popisují, že kolem svých nohou cítili, jak se je neviditelné ruce snaží stáhnout pod hladinu. Jde o následky děsivé tragédie, nebo je příběh smyšlený a je třeba hledat vysvětlení jinde?

TOWER BRIDGE

Po kamenných schodech sestupu je pobledlá starší žena. Jakmile se ocitne v potemnělé chodbě, udeří ji do tváře chlad a odporný mrtvolný zápach. Žena zavrávorá. K zemi se nesesune jen díky dvěma policejním důstojníkům, kteří ji z obou stran podpírají.

S kapesníkem přes ústa pak pokračují chod-bou, až dojdou k nosítkům, na nichž leží tělo přikryté zašedlou tkaninou. Jeden z mužů odkryje tvář mrtvého těla a příchozí ženě se podlomí kolena. Se slzami v očích přikývne: „Je to můj manžel.“ Pak za pomoci policistů zase odchází. Podobné scény jsou v místě zvaném Díra mrtvého muže na denním pořádku. Jde totiž o márnici, v níž jsou shromažďována těla vylovená z řeky Temže. Dnes už tato márnice využívána není, na dveře vedoucí do Díry mrtvého muže je však stále možné narazit.

Stojí na jedné straně významné dominanty Londýna, slavného mostu Tower Bridge. Je právě tato část historie mostu zodpovědná za jevy, k nimž tu dochází?

STÍNY A ÚZKOST MRTVÝCH

Pokud si nějaké město zaslouží přezdívku Město duchů, pak je to z celého světa právě Londýn. A právě v centru dění stojí Tower Bridge, zvedací most z konce 19. století. Tvrdí se, že na jeho lávkách lze spatřit míhající se temné stíny.

Lidí procházejících po mostě se často zmocňují nepříjemné pocity, zejména úzkost. Někteří z těchto jevů viní bývalou márnici, další tvrdí, že jde o projevy duchů dělníků, kterých údajně při stavbě mostu zahynulo hned několik.

Svou zkušenost líčí také jeden z britských vyšetřovatelů paranormálních jevů, který na Tower Bridge vyrazil se svou přítelkyní JANIS. „Jan se v jednom okamžiku cítila velmi těžce, jako by ji cosi tlačilo k zemi.

To potom vyvrcholilo úpornou bolestí hlavy. Mezitím jsem já měl problémy s jednou nohou. Vůbec jsem necítil pravou nohu!“ tvrdí na svém blogu anonymní vyšetřovatel. Střetli se snad s duchem mrtvého, který byl nějakou zátěží stažen pod hladinu Temže, jak se domnívají?

Není to vyloučeno. V márnici se jistě ocitaly nejen oběti nehod, ale i násilných trestných činů!

AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky paranormal Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Čeští vědci pěstují poněkud jinak
21stoleti.cz

Čeští vědci pěstují poněkud...

Testovat léky na buňkách, které se podobají mozkovým,...
Bulharský poklad: Rilský monastýr vzdoroval Osmanům
epochalnisvet.cz

Bulharský poklad: Rilský...

„Rilský klášter vyhořel!“ Šokující zpráva se rychlostí...
Bydlení v harmonii s přírodou
rezidenceonline.cz

Bydlení v harmonii s přírodou

Spojujícím prvkem vnitřních a vnějších...
Staráme se o děti naší šéfové
nasehvezdy.cz

Staráme se o děti naší šéfové

Chystala jsme se dát výpověď, už jsem nemohla...
Pilates: Cesta ke zdraví
iluxus.cz

Pilates: Cesta ke zdraví

My Pilates je tím nejpovolanějším místem v...
Dinosaurus do kapsy
epochalnisvet.cz

Dinosaurus do kapsy

Zřejmě jakéhosi praotce dinosaurů včetně...
Draci nejsou netvoři, původně lidi spojují s Bohy!
epochaplus.cz

Draci nejsou netvoři, původně...

V pohádkách představují spíš negativní postavy. Na to...
Mimořádné Ceny Neuron mají své vítěze
21stoleti.cz

Mimořádné Ceny Neuron mají...

Nikdo zatím neví, z jaké hlavy vzejde lék na...
Lipno mění podobu rodinné dovolené
epochanacestach.cz

Lipno mění podobu rodinné...

Lipno mění zažitou...
Jen tak si ulevit: Kvůli „prdění“ k soudu i za mříže!
epochaplus.cz

Jen tak si ulevit: Kvůli...

Kdo tvrdí, že se ho vylučování střevních plynů...
Chebské historické krovy
epochanacestach.cz

Chebské historické krovy

Navštivte ojedinělý soubor...
Nezvládá svůj  boj s rakovinou?
nasehvezdy.cz

Nezvládá svůj boj...

Koncem srpna oslavila Anna Slováčková (25) své...