reklama
7. října 1849: Blouznící spisovatel E. A. Poe je po svém nalezení umístěn do cely, ve které umírá. Zabila ho otrava alkoholem?
Domů     Záhady historie
Největší zábava středověku? Rytíři na koních s dřevci
Jiří Nechanický
od Jiří Nechanický 13.9.2019

komerční sdělení
Dobová kresba rytíře na turnaji
145
SDÍLENÍ
6.8tis
ZOBRAZENÍ

Rytířský turnaj si většina lidí představuje jako slavnostní střet proti sobě jedoucích koní s jezdci, jako to bývá v pohádkách. Veselé prapory, hrdí rytíři, kejklíři a urozené dámy ale znamenaly jen část těchto klání.

Na druhé straně k události patřilo řinčení kovů, zlámané dřevce a smrtelná zranění. Pojďme se na největší slavnosti středověku podívat podrobněji.

Od jedenáctého do čtrnáctého století byly turnaje nejoblíbenější slavností šlechty i poddaných. Rytířská klání se vyvinula z vojenských cvičení a zpočátku se konala jen v uzavřené společnosti. Záhy však k rytířům přibyli také diváci, proto se souboje postupně přesunuly do měst, kde je mohli sledovat i měšťané a chudáci.

Dobová kresba rytíře na turnaji

NE KAŽDÝ RYTÍŘ POTŘEBOVAL DŘEVCE

Hlavním bodem celé slavnosti byly střety rytířů s tupými zbraněmi. Dnes si lidé pod pojmem středověký turnaj představí jenom střet dvou rytířů s dřevci, které od sebe dělí dřevěný plot. Ten byl ale pouze jedním z druhů soubojů, kterým urození muži měřili své síly.

V začátku byla hlavním tématem kolba. Vypadala jako vzájemné nájezdy rytířských skupin s meči i tupými zbraněmi. Teprve později se střet rozpadal do soubojů dvojic. Právě tyto nájezdy dvou jezdců na koních řítících se proti sobě se později přesunuly do popředí.

Označovaly se starofrancouzským slovem tjost. Další formou souboje byl buhurt. Ten se lišil tím, že jezdci nevezli ostré zbraně, ale jen hole nebo štíty. Stabilitu jezdců přitom podporovalo speciální sedlo s vysokými okraji.

Jezdci na koních s meči v dobovém vyobrazení

TURNAJE DOSTALY JASNÁ PRAVIDLA

První turnajová pravidla vznikla v Anglii roku 1466. Ordinances for Justes of Peace Royal vytvořil anglický šlechtic John Tiptoft. Popsal zásady v oceňování jednotlivých úderů dřevci a navrhl odměny pro vítěze.

Do konečného hodnocení v turnaji se počítal například počet absolvovaných kol i součet zásahů protivníka.

Ty se ovšem lišily. Zlámání dřevce bylo hodnotnější než pouhý zásah protivníka, přičemž zásah hlavy byl za více bodů než zásah těla. Všechny tyto rozdíly se promítaly do celkového skóre.

Rytíř s kroužkovým límcem

OTÁZKA BEZPEČNOSTI

Přestože byl nový způsob hodnocení mnohem přehlednější, neznamenal větší bezpečí. Rytíři se stále vrhali do nebezpečných situací, ze kterých si často odnášeli zranění, často i smrtelná. Aby snížili nebezpečí, používali rytíři při turnajích tupé zbraně, většinou vyrobené ze dřeva, a důmyslné zbroje.

Ta vytvářeli kováři speciálně na míru soubojovým duelantům. Například na straně, kde se o rytíře lámaly dřevce, byly pláty zbroje zesílené přídavnými kovovými pláty.

Některé hroty kopí a dřevců končily takzvanou korunkou. Ta měla tři nebo čtyři tupé špičky, které dohromady tvořily tvar koruny. Síla se díky tomu rozprostřela na větší plochu a protivníka zranila méně než prostý kovový hrot. Pokud rytíř protivníka zasáhl, kopí se jen zlomilo nebo srazilo protivníka z koně.

Dřevce se od sebe lišily délkou i tloušťkou, ale jedno měly společné. Součástí každého z nich byla manžeta, která chránila ruku jezdce stejně jako záštita meče.

Kroužková košile

ÚRAZŮM SE NEVYHNULI ANI KRÁLOVÉ

Zranění nepotkávala jen obyčejné rytíře, ale i krále. Na rytířském turnaji se roku 1350 vážně zranil i Karel IV. Z následků střetu se zotavil, další z králů ale takové štěstí neměl.

Když 30. června 1559 v Paříži pořádal francouzský král Jindřich II, nikdo by nečekal, že bude posledním turnajem svého druhu. Slavnost se konala na počest svatby francouzské princezny Alžběty se španělským králem Filipem II. Král se střetl s kapitánem své gardy Gabrie em de Lorges.

Při srážce oba zlomili dřevce, jedna z třísek kapitána pronikla hledím královy helmy a zasáhla ho do oka a pronikla do mozku. Král za 10 dní na následky zranění zemřel. Toto neštěstí a úraz, který utrpěl roku 1571 další z francouzských králů, přispělo k tomu, že ve Francii byly další ostré turnaje nadobro zakázány.

Foto: Outfit4events.cz
Lokalita:
reklama
Související články
od Lucie Kubešová 3.10.2022 1.5tis
Zámek Miramare stojí na břehu Jaderského moře, zhruba sedm kilometrů od Terstu. Tato nádherná stavba s přilehlým terasovitým parkem souvisí s arcivévodou Maxmiliánem, mladším bratrem rakouského císaře Františka Josefa I. Když se do Terstu Maxmilián přistěhoval poté, co se stal vrchním velitelem rakouského válečného loďstva, nechal si pro sebe a snoubenku Charlottu postavit rezidenci, zámek […]
od Mirek Brát 3.10.2022 3.4tis
Pokud bychom si někde přečetli, že statný Skandinávec zapomněl na ostrově Madeira myšku, možná by nás napadlo cosi o roztržitém digitálním nomádovi, co rád tráví zimní siestu, nejlépe s notebookem pod hlavou, přeci jen v teplejších krajích. Není však myška jako myška… Madeira, potažmo Madeirské souostroví, je portugalská autonomní oblast v Atlantském oceánu. Osídlena byla právě Portugalci, kteří […]
od Matěj Soukup 2.10.2022 1.9tis
Černá Aggie je lidový název pro sochu, která byla dříve umístěna na hrobě generála Felixe Agnuse na hřbitově Druid Ridge v Pikesville ve státě Maryland. Jedná se o neautorizované dílo sochaře Augusta Saint-Gaudense z roku 1891, lidově nazývané Nirvana, které stojí na Adamsově památníku na hřbitově Rock Creek ve Washingtonu, D.C. Socha představuje sedící postavu […]
od Mirek Brát 2.10.2022 1.9tis
Epsilon není jen písmeno řecké abecedy, ale údajně i název tajné organizace sdružující prominentní osobnosti z Řecka minulého i současného. Organizace Epsilon má tak svoje pevné místo v konspiračních teoriích a moderním řeckém folkloru. Názory souznící se světonázorem členů Epsilonu jsou souhrně nazývány epsilonismus. Členové tohoto elitního klubu se pak mohou označit za epsilonisty. Byl Aristoteles mimozemšťan? […]
od Mirek Brát 30.9.2022 1.7tis
Kdesi na jihovýchodě Peru, severu Bolívie, nebo jihozápadě Brazílie by se mělo nacházet legendární Paititi. Toto ztracené město Inků jitří fantazii novodobých dobrodruhů. Je to jen šálení a klam, nebo Paititi opravdu existovalo? Zprávy o bohatém městě kdesi v amazonské džungli se objevily již na konci šestnáctého století. Pocházejí vesměs z jezuitských archivů. Zejména je citována zpráva […]