Západní historikové mu přezdívali „Nero islámu“, čímž chtěli dát najevo jasné kontroverze v jeho povaze a charakteru vládnutí. Ti, kdo šli v negativním hodnocení ještě dále, o něm mluvili jako o šíleném kalifovi.
Do dějin se však Al-Hakim bi-Amr Alláh vepsal i svým záhadným zmizením, které nebylo dosud vysvětleno.
Do roku 1009 byly Jeruzalém a Svatá země místy, kam se dalo relativně bezpečně cestovat. Křesťanská a židovská komunita zde rovněž mohly počítat s tolerancí muslimských vládců. Situace se však rapidně změnila, když se k moci dostal Al-Hakim. Nařídil například zničení Svatého hrobu.
Poslední meditace
Ke konci života Al-Hakim stále více inklinoval k asketickému životu. K meditaci vyhledával opuštěná místa. Tak tomu bylo i v noci z 12. na 13. února 1021, kdy se Al-Hakim rozhodl cestovat do kopcovité oblasti Mokattam za Káhirou.
Zpět se však nikdy nevrátil. Dodnes je Al-Hakim veden v seznamu oficiálních osobností, které záhadně zmizely. Při rozsáhlém pátrání byly v pouštní krajině nalezeny pouze jeho osel a zakrvácené šaty.
Kdo zavraždil kalifu?
Je tak pravděpodobné, že Al-Hakim se stal obětí násilného činu. Kdo byl vrahem „Nerona islámu“? Vzhledem k jeho averzi vůči všemu jinověrství, by bylo možno spekulovat i o někom z křesťanské či židovské komunity.
Jako pravděpodobnější se ovšem jeví, že zavraždění Al-Hakima posloužilo někomu z mocenských soupeřů, který nesouhlasil s jeho radikální politikou. Spekuluje se například o jeho sestře Sitt al-Mulk.
Epilog
Stále však existují ti, kteří očekávají návrat Al-Hakima z jeho poslední cesty do pouště. Jsou to drúzové, příslušníci vlivného náboženského hnutí. Pro ně je Al-Hakim božskou bytostí. Očekávají jeho návrat formou reinkarnace. Čekají už tisíc a jeden rok…
