Na zemi leží dvanáct rakví a v každé z nich spočívá tělo muže. Vůdci kratičké revoluce končí jako poražení a popravení. Je však něco velmi podivného na fotografii tuctu popravenců. Každý z nich má na sobě jednociferné číslo!
Chronologie ani jiná posloupnost ale nedává smysl. Může se jednat o jakousi tajnou šifru?
Kulky sviští a vzduchem se nese naříkání padlých komunardů, členů Pařížské komuny, jež byla založena po prusko-francouzské válce roku 1871. Všude v okolí Paříže je cítit krev. Znovuzrozená vláda se spojuje s pruskou armádou a na hlavu poráží stoupence Pařížské komuny.
Toto revoluční hnutí chudých si podmaní francouzské hlavní město na pouhé dva měsíce. Předáci rebelie proti vrchnosti nemají to neklidné jaro roku 1871 vůbec štěstí. Zubožení a potupení nastupují ke zdi legendárního pařížského hřbitova Père Lachaise.
Jejich sen o novém společenském uspořádání končí sprškou střel z kulovnic. Mrtvá těla jsou následně kladena do narychlo stlučených rakví. Kolem posmrtného mumraje se motá i senzacechtivý fotograf, lačný šokujících snímků.
Fotografie, kterou za několik vteřin pořídí, ponese dlouholetou záhadu! Zná někdo její tajemství?
PRO DOBRÝ MATERIÁL I NA POPRAVIŠTĚ
Investigativní fotograf André-Adolphe-Eugène Disdéri (1819–1889) se během nepokojů v roce 1871 toulá ulicemi Paříže. Větří příležitost a také zisk, který mu činí stejné potěšení jako umění samotné.
Postupně nasnímá trosky paláce Tuileries či strženou sochu císaře Napoleona Bonaparta (1769–1821). Obrázky rozbourané a proděravělé metropole však mnoho slávy ani peněz neskýtají. Proto Disdéri potřebuje lepší materiál.
Lidé jsou přece nejspolehlivějším zdrojem emocí. Portréty mrtvých komunardů tak budou jistě lákavým artiklem! Mazaný fotograf nelení a peláší směrem k popravišti. Jak je však možné, že mu nikdo nebrání v pořizování snímků během úřední exekuce? Mohl mít snímkování krvavé odplaty předem dohodnuté?
JAKÝ JE VÝZNAM ČÍSELNÝCH TABULEK?
Tucet umrlčích schránek srovnaných ve dvou řadách nebudí na první pohled příliš velkou pozornost. Při bližším zkoumání snímku ze Studia Disdéri se však ukáže, že generalita komuny je označena tabulkami s čísly!
Nabízí se vysvětlení, že mohlo jít o prosté číslování popravených. Tuto myšlenku však vyvrací fakt, že čísla nejdou popořadě. Navíc se některá opakují, jiná naopak úplně chybí. Dva z odsouzenců na smrt nesou číslo 4, každý leží v jiné řadě.
Mohlo snad jít o určité „kastování“ zastřelených? Někteří jsou oblečeni v prostý šat, zatímco jiní jsou odění poměrně okázale. Ani tato myšlenka se ale nejeví jako správná, protože nebožtíci se čtyřkou jsou ustrojeni zcela odlišně. Mohou mít dvě řady čísel nějaký jiný, skrytý smysl?
MANIPULUJE S MRTVOLAMI SÁM FOTOGRAF?
Nejpravděpodobnější se zdá, že aranžmá tajemného snímku zahaluje nějaký kód či šifru. Kromě prazvláštního číslování jsou těla mrtvých mužů v různých polohách. Někteří mají paže svisle u těla a další mají z rukou na prsou kříž.
Tyto úpravy musel učinit někdo až po uložení těl do rakví. Komu však může případná složitá šifra sloužit? Může se jednat o poněkud morbidní umělecké ztvárnění? „Možná, že Disdéri umístil mrtvoly do těchto pozic sám a napodoboval tak své předchozí portrétové fotografie.
Jen poněkud brutálním způsobem,“ přináší další možné vysvětlení současná americká fotografka Liv Gudmundson. Role Disdériho při vzniku kombinace cedulek tedy zůstává nejasná. Kdo však rozhoduje o umístění čísel?
Jsou pokladena na nebožtíky pouhou náhodou? Rozluštíme někdy letité tajemství podivuhodného snímku?
Zdeněk Pospíšil
