V roce 79 n. l. se odehrála přírodní katastrofa, jež navždy vymazala z mapy Pompeje, Herculaneum, Oplontis a Stabii. V ruinách těchto měst pak našlo svou smrt kolem 16 tisíc lidí.

Dříve se jako příčina úmrtí obětí Vesuvu uvádělo udušení se popelem z chrlící sopky. Nejnovější výsledky výzkumu italských vědců však ukazují něco jiného.

Vědecký tým z Fakultní nemocnice v Neapoli zkoumal kostry 140 lidí, kteří se v době výbuchu nacházeli na pobřeží města Herculaneum. Mezi mrtvými byli muži, ženy i děti a minimálně jedna těhotná žena. Jejich smrt byla okamžitá, ale velmi děsivá.

Italské archeology zaujaly zejména stopy červené látky, které zůstaly na kostech i lebkách obětí.

Podle vědců se jedná o zbytky železa a oxidů železa, jež mají být důkazem toho, že se mrtvým v důsledku působení extrémně vysokých teplot doslova uvařila krev v těle a proměnila se v páru. Tato pára pak vyvolala masivní tlak na lebku, ta nápor nevydržela a praskla.

Teorii výzkumníků z Neapole podporuje také to, v jaké poloze byly oběti nalezeny. Zatímco smrt udušením předpokládá „smrtící pózu“, při níž těla obětí vypadá jako by se chystala k úderu nebo kopu, oběti v Herculaneu vypadají klidně.

Podle Pierpaola Petroneho, vedoucího vědeckého týmu, to naznačuje, že byly svaly obětí spáleny tak rychle, že neměly čas zareagovat.