Láska je jednou z nejsilnějších emocí. Avšak kde končí láska a začíná posedlost? Carl Tanzler, známý též jako Georg Karl Tänzler nebo Carl Von Cosel, byl původem německý radiolog. Jako zaměstnanec Marine-Hospital Service, se v roce 1930 hluboce zamiloval do Marie Eleny Milagro de Hoyos. A ve svém domě jí opečovával a udržoval půvabnou i sedm let po její smrti!

Tanzler byl německý přistěhovalec. Narodil se 8. února 1877 v Drážďanech a navzdory všem předpokladům, nebyl ničím výjimečný. Poprvé se oženil v roce 1920 s Doris Annou Shafer, se kterou zplodil dvě děti. V roce 1926 ale odcestoval do Ameriky a svou rodinu opustil. Pod jménem Carl Von Cosel začal pracovat co by radiolog v Marine-Hospital v Key West na Floridě.

Procestoval opravdu velkou část světa, ale jeho nejoblíbenější historkou bylo vyprávění o zjevení jeho příbuzné, vévodkyně Anny Constantiny Von Cosel, která mu údajně odhalila, že pravou lásku nalezne až tehdy, když pozná exotickou, tmavovlasou ženu.

V dubnu 1930 přivedla matka krásnou Marii Elenu Milagro de Hoyos do nemocnice na prohlídku. Von Cosel okamžitě rozpoznal dívku, která měla být jeho skutečnou láskou – přesně jak přízrak Anny Constantiny tvrdil. Bohužel však Maria Elena trpěla tuberkulózou. Samozvaný doktor Von Cosel začal exotickou ženu léčit, jenže ani jeho pokusy s rentgenovými paprsky a jiným elektrickým nářadím nedokázal smrt odvrátit. Maria Elena zemřela 25. října 1931 v domě svých rodičů.

Přestože Von Cosel zahrnoval svou životní lásku šperky a dary, dodnes není známo, zda byla jeho láska opětována. Jeho neoblomnost však způsobila, že rodina dovolila Von Coselovi navštěvovat mauzoleum jejich dcery tak často, jak jen to šlo – což bylo téměř každičký den.

V roce 1933 však Von Coselovi přestalo stačit Marii Elenu jen vídat. Pod rouškou noci vyzvedl její tělo z hrobky a odvezl si ho domů. Podle jeho vlastních slov to byl právě duch Marie, který ho prosil, aby jí z hrobu odnesl. Doma jí pak rozpadající kosti spojil dráty a ramínky na oblečení, oči nahradil skleněnými implantáty. Jak se kůže mladé dívky začala rozkládat, pomazával ji voskem a pach tlejícího těla kamufloval parfémy a dezinfekcí.

V říjnu 1940 se ale nezdravá láska k zesnulé dívce stala předmětem pomluv. Sestra Marie Eleny, Florinda, dala na šířící se zvěsti o tom, že Von Cosel každý večer ulehá vedle mrtvoly. Konfrontovala Von Cosela v jeho bytě, kde svou nebohou sestru objevila.

Von Cosel byl okamžitě obviněn a vzat do vazby. Poté, co byl soudním psychologem označen za mentálně způsobilého, předstoupil před soud ve věci úmyslného zničení hrobu a neautorizovaného povolení o vyjmutí těla.

Kvůli značné publicitě nebylo obvinění německého podivína tak snadné. Případ byl po předběžném slyšení odložen a Von Cosel puštěn na svobodu. Tělo Marie Eleny rodina vystavila v Dean-Lopez Funeral Home, kde se na ni přišlo podívat přes 6,800 návštěvníků. Paradoxně mnoho z nich s Von Coselem sympatizovalo. Považovalo jeho akt za čin bizarní, ale spáchaný z čiré lásky.

Důkaz o nekrofilii byl zveřejněn až po 30 letech, kdy byl případ dávno promlčen a dodnes zůstává předmětem diskuzí.

Carl Von Cosel se v roce 1944 přestěhoval do Zephyrhills a změnil si jméno na Carl Tanzler. Po zbytek života pobýval v blízkosti domu své manželky Doris, která mu údajně byla oporou. Zemřel 3. července 1952. Jeho tělo bylo nalezeno na podlaze, svírající voskovou bustu Marie Eleny.

Podle spisovatele Swicegooda však nešlo o pouhou náhražku. Tanzlerovi se nějak podařilo vyměnit Mariiny pravé ostatky za “figurínu”, a on tak doopravdy skonal v objetí své životní lásky.