Chrám v Luxoru byl jednu dobu největším a nejvýznamnějším náboženským centrem celého království. V prostorách tohoto chrámu se stalo mnoho významných událostí, bylo to právě zde, kde se každoročně symbolicky znovuzrodil bůh Amon.

Achnaton, jenž byl manželem Nefertity a otcem Tutanchamona, v chrámovém prostoru nalezl klid pro svá rozjímání.

Chrám nacházející se v Luxoru byl vystavěn asi v roce 1400 př. n. l., v době, kdy se Luxor ještě označoval jako Veset (řecky Théby). Strategicky byl umístěn vedle východního břehu řeky Nil.

Práce na jeho stavbě nejspíš započaly ještě před začátkem Nové říše, nejranější prvky jsou podle odborníků datovány do doby vlády Amenhotepa III., tedy do období asi první poloviny 14. století př. n. l. Amenhotep III. měl přízvisko Veliký, to proto, že se během své vlády významně zapojoval do obrody umění, stavitelství a diplomatické činnosti.

Reliéfy v jedné z chrámových místností vyobrazují údajné faraonovo zrození, čímž mu byl přisuzován božský původ.

Propojení Luxoru s Karnakem

Velikost chrámu se neustále rozšiřovala, nejvíce pak za vlády Tutanchamona, Hatšepsut s Ramesse II. Návštěvu do posvátných míst podnikl i makedonský vojevůdce a později také egyptský faraon Alexandr Veliký, na tu upomíná jeho svatyně boha Amona s reliéfy zobrazující Alexandra jako egyptského boha.

Římská stopa je patrná v případě opevnění, které nechali Římané během své nadvlády vystavět a jež pojmenovali jako Al Uqsur, o mnoho let později z tohoto názvu vzniklo označení Luxor, pod nímž dnes chápeme chrám a okolní prostředí.

Podle některých vědeckých hypotéz ve zdejších místech nejprve stával zcela jiný chrám a samotný Luxor jej poté nahradil.

Z Luxoru až do chrámu v Karnaku ležícího zhruba 3 kilometry severním směrem vedla cesta, která byla lemována zhruba 1350 beraními sfingami, beran byl posvátným zvířetem boha Amona, jemuž byl zdejší chrám zasvěcen.

Cesta se používala vždy jednou za rok v den svátku Opet, kdy byly mezi oběma místy přenášeny sochy Amona a Mut. Nacházely se zde tzv. bárkové modlitebny, název měl odkazovat na lodě, které převážely mrtvé na onen svět, šest z nich nechala zbudovat královna Hatšepsut.

V době vlády Nachtnebefa, panovníka 30. dynastie (asi 380-343 př. n. l.), byly beraní hlavy během restaurátorských prací nahrazeny klasickými druhy s královskými hlavami.

Pravzor krétského labyrintu

Amenhotep III. nechal vystavět v Hawwáře, na území, kde je úzkou šíjí spojeno nilské údolí s Fajjúmskou oázou, svoji druhou pyramidu, jež je dnes zaplavená vodou a zanesená bahnem.

Na jejím úpatí se kdysi nacházel rozlehlý chrámový komplex, ten byl dokonce opěvován mnoha význačnými antickými osobnostmi, mezi nimiž byl např. Hérodotos, Diodóros, Plinius nebo Strabón. Autoři jej ve svých dílech označovali jako pravzor labyrintu na Krétě, který nechal zbudovat král Mínóa.

V období vlády Ptolemaiovců prošel chrám důkladnou rekonstrukcí, když pak přišli Římané, chrám čekala budoucnost v podobě rozvalin.