Toto místo je nejstarší kolébkou lidstva. Olduvajská rokle v severní Tanzanii jako první vydala svědectví o vzniku rodu Homo. Čím je toto místo výjimečné? Co zde archeologové nalezli?

Olduvajská rokle byla jedním z hlavních sídlišť prvních hominidů. Kaňon má hloubku přibližně 100 metrů a táhne se do délky 40 kilometrů. V dávné minulosti se zde nacházelo jezero.

Kolem něj rostla hojná vegetace, která hominidům poskytovala potravu i vhodné životní podmínky.

Archeologové zde nalezli velmi jednoduché kamenné nástroje, především pěstní klíny, které tehdejší předchůdci lidí používali ke krájení masa, rostlin a jiných plodin.

Důležitým nálezem byly otisky chodidel hominidů, dvou dospělých jedinců a dítěte, objevené ve vrstvě staré 3,75 milionu let. Tyto otisky ve vrstvě sopečného popela jsou nejstarším známým důkazem o vzpřímené chůzi po dvou.

JAKÉ LEBKY A KOSTI TU OBJEVILI?

Našli je britští paleoantropologové Louis Leakey (1903–1972) se svou manželkou Mary (1913–1996), kteří celý svůj život zasvětili pátrání po pozůstatcích našich dávných předků v Olduvajské rokli.

V roce 1931 zde objevili 1 000 000 let staré nástroje. V polovině roku 1950 se jim podařilo najít působivou sbírku zvířecích fosilií a kamenných nástrojů, ale doposud nenašli pozůstatky žádného hominida.

Až během expedice v roce 1959 se Mary podařilo najít lebku druhu Australopithecus boisei. V roce 1960 pak Louis objevil fosilní exemplář Homo habilis, který je zhruba 2 000 000 let starý.

DÁVNÍ OBYVATELÉ OLDUVAJSKÉ ROKLE

Australopiték východoafrický (Paranthropus boisei)

Objem mozkovny: 400 až 545 cm3

Byl velmi úspěšným druhem hominida, který obýval rozsáhlé prostory východní Afriky téměř po milion let (před 2,3–1,3 milionu let). Je nejmladším, posledním zástupcem australopitéků, žil již současně s Homo habilis.

Homo habilis (člověk zručný)

Objem mozkovny: 500 až 687 cm3