Když na sklonku léta 1817 navštívil cestovatel a amatérský archeolog italského původu Giovanni Battista Belzoni (1778-1823) Údolí králů poblíž Luxoru, zajímal se především o geologické podloží, což se ukázalo jako výborný postup, jenž se mu odměnil objevením osmi hrobek během dvou týdnů.
Ve třetím týdnu se nálezy zdvojnásobily, ale ten hlavní objev na něj teprve čekal.
V říjnových dnech odkryl jednu z největších egyptských hrobek – poslední místo odpočinku faraona Sethiho I. (1323 př. n. l. -1279 př. n. l.).
Podívaná, která bere dech
Sethi I. byl jedním z význačných panovníků 19. dynastie v období Nové říše.
Mezi jeho úspěchy se nepochybně řadí mnoho vojenských tažení, díky nimž usiloval o rozšíření egyptského vlivu jak na východě, tak i směrem na západ. Podílel se také na podněcování stavitelské činnosti, např. v Karnaku.
Byl synem faraona Ramesse I. (zemřel 1290 př. n. l.) a otcem Ramesse II. (asi 1303 př. n. l. – 1213 př. n. l.).
Charakteristikou hrobky je, že je vytesaná ve skalním masivu do hloubky přes 91 metrů, to je sama o sobě velice úctyhodná práce, jež jen podtrhává fakt, že se staří Egypťané v řemeslnictví velmi dobře vyznali.
Kromě formy celého objektu zaujmou oči pozorovatele přítomné malby, které vynikají v živosti, již jim dodávají použité barvy. Aby nedošlo k jejich poškození, je přístup do hrobky veřejnosti zakázán, a to aby se zabránilo nežádoucím vlivům vlhkosti.
Tajemný nedokončený tunel
Mezi nálezy v blízkém okolí hrobky je tunel, který nebyl nikdy dokončen. Cesta měla zřejmě propojovat přes 3300 let starou hrobku s tajným místem pohřbu, jak se domnívají odborníci.
Odkrývání tunelu zabralo celkem tři roky.
Chodba, jejíž délka byla odhadnuta na asi 174 metrů, obsahovala figury z různých materiálů, úlomky keramiky z 18. dynastie, maketu lodi, schody zdobené nápisy a také instrukce určené dělníkům.
„Zvedněte dveřní sloupek nahoru a průchod udělejte širší,“ tak zní jeden z pokynů na ozdobných dveřích do vedlejší chodby. Použité písmo je hieratické, tedy zjednodušené hieroglyfy.
