V říjnu roku 1424 umírá husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova. Za místo jeho skonu je tradičně označována lokalita nedaleko města Přibyslav. Staletí se řešila záhadná nemoc, na kterou Žižka zemřel.

Je zde však ještě jedna záhada, značně morbidní… Prý byla kůže z jeho zad použita na výrobu vojenského bubnu. Je to pravda?

Tajemství obestírá i místo, kde byly ostatky Jana Žižky z Trocnova uloženy. Zdroje z letopisů se zmiňují o pohřbení Žižkova těla v kostele sv. Ducha v Hradci Králové. Dále je zmiňován převoz do Čáslavi. Tam byly také v roce 1910 ostatky nalezeny. Zda jsou to však skutečně ostatky Jana Žižky, to stále není jisté.

„Žižkův buben“

Velmi podivnou zprávu vypustil po Žižkově smrti do světa Ital Enea Silvio Bartolomeo Piccolomoni, budoucí papež Pius II. (1405-1464). Co bylo jejím obsahem? Poslední rozkaz Žižky údajně byl, aby po smrti použili kůži z jeho zad na výrobu vojenského bubnu.

Měl být nesen v čele husitských armád, aby jeho zvuk povzbuzoval k boji a vyděsil nepřátele.

Historikové jsou k existenci takového bizarního hudebního nástroje skeptičtí. Piccolomini prý husity velmi nenáviděl a takovou historkou chtěl přilít oleje do ohně a ještě vystrašit všechny dobré katolíky. Byl „Žižkův buben“ jen výplodem katolické propagandy?

Válečná kořist

V kronikách se ale najdou zmínky, že buben vyrobený z kůže Jana Žižky skutečně existoval. Z vlastnictví husitů se však dostal při jednom výboji na území současného Polska. Na dlouhá staletí pak měl být uskladněn na zámku v Klodzku.

Když však toto město dobyli v roce 1743 Prusové, „Žižkův buben“ se stal jejich válečnou kořistí. Pruský místodržitel následně odesílá buben do Berlína jako dar pro krále Fridricha II. (1712-1786).

V německé metropoli je také tato podivná relikvie v moderní době nalezena a podrobena vědeckému zkoumání. Ukáže se, že se jedná o výrobek z druhé poloviny šestnáctého století. Lidská kůže k jeho výrobě použita nebyla. Existoval „Žižkův buben“? Kdoví…