Otec Pio, vlastním jménem Francesco Forgione (1887–1968), je známý kněz původem z jihoitalského městečka Pietrelcina. Protože je jeho příběh poměrně čerstvý, patří nyní mezi nejznámější světce a jeho zázraky jsou podrobně popsány. Pio z Pietrelciny proslul hlavně permanentními stigmaty…

Takzvané rány Kristovy nebo Ježíšovo utrpení, tedy nadpřirozená krvácející zranění člověka v místech, kde bylo tělo Ježíše Krista přibito ke kříži, jsou považovány za jeden z nejprůkaznějších důkazů svátosti.

Stigmata otce Pia se začínají projevovat okolo třicátého roku jeho života. Až do své smrti je pak sledován lékařskými odborníky, kteří se ze všech sil snaží jeho stigmata vědecky vysvětlit. Nikdy se jim to však nepodaří.

Naopak musí vyvrátit původní podezření skeptiků, že by si kapucín rány způsoboval sám. Bez vysvětlení zůstává i fakt, že krev vytékající z Piových ran velmi intenzivně voní a její charakteristické aroma cítí i lidé bez čichu.

To už je za hranicemi lidského chápání. „Bolest byla tak intenzivní, že jsem začal mít pocit, jako bych umíral na kříži,“ líčí sám kněz svá stigmata. Tento muž prý ale dokáže také léčit nemocné, číst myšlenky a předpovídat věci budoucí.

NEČEKANÉ PROZŘENÍ

Asi nejznámějším z případů zázračného uzdravení, které jsou otci Piovi přičítány, je ten, v němž figuruje Gemma di Giorgio. Toto děvče je od narození postiženo slepotou. Vada spočívá v tom, že Gemma vůbec nemá zorničky.

Ve svých šesti letech se ale dostane k otci Piovi a po setkání s ním zázračně prozře. Jak je to ale možné, když nemá zornice? Fyzicky je vyloučeno, aby člověk bez otvoru v duhovce viděl, Gemmě však přesto zrak prokazatelně slouží!

Má otec Pio něco společného s tímto zázrakem? Medicínsky je náhlá změna naprosto nevysvětlitelná. Blízcí tohoto světce hovoří také o tom, že kněz dokázal zpovídat cizince v jejich rodném jazyce, aniž by se kdy cizí řeči učil.

Vrcholem všeho se však zdá být to, že ostatky zesnulého otce Pia se dosud nerozkládají. V okamžiku jeho skonu se navíc záhadně a beze stopy ztrácejí i stigmata, jež jej celý život trýznila. Lze tolik shod považovat za náhodu, nebo o Piově svátosti nemůže být pochyb?

Jitka Krulcová