V roce 2017 začíná sošky Panny Marie v domácnosti jisté argentinské rodiny ze San Jose de Metan ronit krvavé slzy. A věřící, kteří se k plačící madoně přicházejí pomodlit, brzy hlásí nejrůznější zázraky. Soška prý zachraňuje životy a léčí pacienty bez naděje.

Argentinka Rosana Mendoza Frias žije se svou rodinou ve městě San Jose de Metan na severozápadě země a stejně jako drtivá většina ostatních obyvatel latinské Ameriky, i ona je silně věřící.

Nejspíš by ji nikdy v životě nenapadlo, že se zrovna pod její střechou začnou odehrávat náboženské zázraky, pak ale přichází osudný dubnový den roku 2017, kdy se její život obrátí naruby.

Rosana toho dne poklekne k modlitbě před pozlacenou soškou Panny Marie růže tajemné, která je stejně jako maďarská plačící soška spojována se sérií mariánských zjevení v italském městečku Montichiari v roce 1947. Tuto sošku si žena přinesla domů před osmi lety, kdy procházela náročným a bolestným obdobím po potratu.

Právě víra jí pomohla se s událostí vyrovnat a nyní se zdá, že Panna Marie po letech dává najevo, že je s ní. Když k sošce Rosana během modlitby vzhlédne, všimne si krvavě rudé tekutiny vytékající z očí madony. Jak se tam mohla dostat?

Madona budí strach

Hlava rodiny Friasových a majitel stavení, kde byla soška původně umístěna, Frias Mendoza vzpomíná, že v něm událost nejprve vzbudila hrůzu. Noc předtím, než se poprvé stal svědkem domnělého zázraku, ho Panna Marie prý navštívila ve snu.

Pohled na madonu ronící krvavé slzy v jeho vlastním domě ho vyděsí. „Myslel jsem si, že je to nějaký trest, a měl jsem strach,“ přiznává. Pohled na nevinnou drobnou tvář sošky pokrytou krví je skutečně znepokojující.

Může jít skutečně o nějaký trest či snad varování? Možná ještě znepokojivější je fakt, že nejde o jednorázovou záležitost. V průběhu několika dalších měsíců se krvavý pláč padesáticentimetrové sošky opakuje ještě mnohokrát při různých příležitostech.

Jednou se záhadná červená tekutina objeví ve chvíli, kdy se Rosana modlí za zdraví své matky. Jeden takový pláč majitelka sošky natočí svým telefonem a video umístí na internet.

Během následujících hodin se u jejího domu vytvoří několikatisícový dav návštěvníků, kteří chtějí sošku vidět na vlastní oči.

Nakonec je soška přenesena do zdejšího kostela, Aby byla věřícím dostupnější, z domu Friasových se totiž záhy stala rušná svatyně, kterou chtělo denně navštívit množství poutníků z širokého okolí.

Společnost je rozdělená

Názory na význam těchto krvavých slz se rozcházejí. Někteří je považují za podvod a viní zdejší zástupce církve z nějakého bizarního marketingového tahu. Krev prý mohla být na obličej sošky jednoduše někým nanesena.

Do karet skeptikům hraje i fakt, že soška nebyla řádně prozkoumána a rudou tekutinu nikdo neposlal do laboratoře, aby se zjistilo, zda jde o skutečnou krev či něco jiného. Ti, kteří věří v pravost úkazu, v slzách spatřují varování.

Někteří tvrdí, že socha pláče kvůli pokusům liberalizovat přísné zákony o potratech v zemi.

Argentinský senát totiž asi rok a půl od prvního „krvácení“ madony hlasuje o bouřlivě projednávaném návrhu zákona o legalizaci potratů, což z obou stran názorového spektra přináší hlasité protesty. Mohly by slzy být odezvou na tyto události?

Nebo byl domnělý zázrak pouze zneužit odpůrci zákona, kteří si nakonec prosadili jeho zamítnutí?

Nemocné zmizel nádor

Navzdory vyostřeným emocím ve sporu o legalizaci potratům, do něhož byla plačící soška možná neprávem zavlečena, a strachu, který její slzy v některých vzbouzejí, existuje i mnoho těch, kdo po návštěvě sošky pociťují požehnání a obrovskou úlevu na duši a někdy i na těle.

Rosana Frias dokonce prohlašuje, že se stala svědkem několika zázraků. Jedné ženě, která sošku domě Friasových navštívila, prý zmizel asi osmicentimetrový nádor. Zázračného uzdravení se dočká také policista, který byl účastníkem téměř smrtelné dopravní nehody.

Podle lékařů neměl přežít, navzdory prognózám ale přežil a zotavil se. Majitelka sošky, že právě skrze její plačící madonu Bůh věřícím přináší zázraky. Má pravdu? Nebo snad poutníky uzdravuje jejich pevná víra?