V roce 1558 zuřila v Baltském moři tak extrémní bouře, že zničila celé jedno město. Voda a písek se postaraly o to, aby se na něj na celá staletí zapomnělo. Pak se však „polské Pompeje“ znovu vynořily na světlo. Právě zde byl objeven jeden záhadný dětský hrob.

Zkáza v šestnáctém století postihla města Leba na pobřeží Baltského moře. Toto středověké sídlo Řádu německých rytířů sice bylo uvyklé čelit rozmarům Baltu. Před osudovou bouří ho však nebyly schopné ubránit ani ty sebepevnější hradby.

Zkáza přišla z moře

Rozbouřený Balt ohrožoval Lebu již v letech 1449, 1467 a 1497. To, co však přišlo 11. ledna 1558, představovalo katastrofu biblických rozměrů, alespoň tedy v katastru Leby. Přístav, ulice, domy, kostel – to všechno bylo zničeno.

Když konečně moře ustoupilo, ukázalo se, že bouře vyhloubila i nové říční koryto. Stará Leba byla zatopena vodou a pohřbena pod pískem pohyblivých dun. Toto místo se stalo výzvou pro archeology. Byly to polské Pompeje! Co zde bylo nalezeno?

Během vykopávek se našlo velké množství artefaktů. Odkryty byly i ruiny budov, světských i církevních. Časová konzerva města zničeného mořskou bouří obsahovala též mince, nástroje, zbraně a předměty denní potřeby.

Objevení podivného hrobu

Našly se i lidské ostatky. Mezi nimi figurovala záhadná kostra z takzvaného upířího hrobu. Kdo zde byl pohřben? Ukázalo se, že kostra patří dítěti, které zemřelo ve věku devíti let. Rituál pohřbu byl ovšem děsivý.

Analýzy kosterních ostatků prokázaly, že tělo bylo drceno a zatíženo velkým kamenem. Ten se ostatně v hrobě stále nacházel.

Na místě je tak hypotéza, že zemřelé dítě muselo být pro ostatní nebezpečné a bylo mu potřeba zabránit, aby „vstalo“ z hrobu a vrátilo se do světa živých.

Opatření ukazující na strach z upírů. Pravdou je, že podobné upíří hroby byly nalezeny i v jiných částech Polska. Zde, v ruinách „polských Pompejí“ zničených mořskou bouří, však takový nález působí dvojnásob děsivě. Můžeme  se jen domýšlet, jaké temné události se zde odehrály.