V policejních archivech lze najít poměrně dost případů, které se prostě nepodařilo rozluštit a ze kterých se navždy stala záhada bez odpovědi. Jeden z těch nejpodivnějších nedávno zveřejnil britský patolog Mike Silverman.
A k překvapení všech v něm najdeme i slovní spojení „cestování v čase.“ Vítejte v Londýně, v roce 1997.
„Brutální vražda ženy!“ hlásají titulky londýnských novin. A zatímco si veřejnost čte o nejnovějším vyšetřování, které vedou policejní složky, do forenzní laboratoře míří vzorky na rozbor. Mezi nimi je i materiál, který měla oběť za nehty.
Právě to často pomůže identifikovat možného vraha nebo to aspoň poskytne nějaké nové stopy. V tomto případě se to ale všechno začne výrazným způsobem zamotávat.
Analýza a následné porovnání vzorku s národní databází DNA totiž ukáže, že špína za nehty oběti obsahuje DNA ženy, která byla sama zavražděna. Zabily se snad navzájem? To by byla asi první myšlenka každého, jenže v tomto případě to možné není.
Ona druhá žena totiž zemřela o tři týdny dříve než její údajná oběť. Výsledku analýzy vyšetřovatelé chvíli nevěří a vše raději ještě jednou ověřují. Jak mohla být zavražděná žena před smrtí v kontaktu s někým, kdo je sám už tři týdny po smrti?
SHODA POTVRZENA
Podivná záhada se záhy dostává na stůl tehdejšího manažera národní Forenzní vědecké služby Mikea Silvermana. Zkušený patolog a forenzní vědec rychle zjišťuje, že nedošlo k pochybení a že materiál za nehty oběti skutečně patří ženě zesnulé před třemi týdny.
„Oběť si lakovala nehty výrazným vzorem leopardí kůže a odřezky, které byly odebrány, nesly úplně stejný vzor,“ potvrzuje sám Silverman. Tou dobou se z případu stává senzace.
Média, která se o všem dozvídají, píšou o nepochopitelné záhadě, která nemá racionální vysvětlení. Někteří záhadologové i novináři začínají dokonce spekulovat o cestování v čase. Mohla snad onu zesnulou zavraždit žena, která přicestovala z minulosti?
Nebo naopak. Nemohla tato zavražděná skočit do minulosti, zabít z nějakého důvodu ženu s leopardím vzorem na nehtech a vrátit se zpět?
ŽÁDNÉ SPOJENÍ
Zdvižená obočí a vrtění hlavou je čím dál častější i mezi vyšetřovateli. Do té doby totiž nic nenasvědčovalo tomu, že by spolu případy jakkoliv souvisely.
Ty dvě ženy neměly nic, co by je spojovalo, nežily na stejném místě, neměly žádné společné známé a nepodařilo se najít ani žádné jejich potenciální setkání třeba v obchodě, u čerpací stanice nebo kdekoliv jinde.
Ostatně na obou vraždách pracovaly i jiné týmy policistů, což dokládá, že nikoho nenapadlo je jakkoliv spojovat. Navzdory záhadě však hypotéze o cestování časem věřil přece jen málokdo.
Ačkoliv je tento koncept teoreticky možný, ostatně slavný vědec Albert Einstein (1879–1955) s pomocí své speciální teorie relativity dokázal, že přinejmenším do budoucnosti je to teoreticky možné, v praxi se nikdy nic takového neprokázalo. Jaká další vysvětlení případu tedy existují?
ZNEČIŠTĚNÉ NŮŽKY?
To nejjednodušší řešení bylo samozřejmě i tím, které se ověřovalo jako první – záměna vzorků, jejich smíchání nebo kontaminace. Jenže tato stopa se brzy ukázala jako problematická.
Těla se totiž nikdy nedostala do vzájemné blízkosti a odebírání i analýza vzorků probíhala mnoho dnů od sebe. Smíchání vzorků tak prostě nebylo možné. Silverman se však nehodlal vzdát a postupně začal ověřovat prakticky vše, co se analýzy týkalo.
Později ve své knize uvedl, že podle jeho názoru to přece jen muselo být smíchání vzorků. Viníkem mohly být údajně nůžky, které se používaly na odebrání nehtů obou obětí. Stačilo, aby po prvním odebrání nebyly důkladně vyčištěny a kontaminace byla na světě.
Ačkoliv se teorie nikdy zcela nepotvrdila, vědci a policisté ji přijali za finální. Má tedy záhada jednoduché vysvětlení? A pokud ano, nemohly podobné „nehody“ ovlivnit vyšetřování i jiných případů v 90. letech?