Tajemný požár, kterému padla za oběť před více než půl stoletím Američanka Mary Reeserová, zůstává dodnes neobjasněn. Žena byla doslova zpopelněna ve svém vlastním bytě. Obydlí přitom zůstalo prakticky nedotčené.

Odkud se takový žár vzal a jak to, že nezasáhl celý dům?

Je ráno 2. července a majitelka domu v americkém městě St. Petersburgu přináší telegram své nájemnici. Tou je Mary Reeserová (1884–1951), ale na zvonění domovnice vůbec nereaguje. Majitelka domu se chystá vzít za kliku, ale zjistí, že z ní sálá citelný žár.

Na nic už nečeká a volá policii. Té se po otevření bytu naskytne příšerný pohled, který otřese i těmi nejotrlejšími muži zákona. Z hromádky popela trčí část nohy, obutá do bačkory, trosky židle, na které oběť seděla, kus páteře a lebka.

Ta se podle některých pramenů smrštila na velikost pomeranče. Plastové předměty okolo nesou jasné známky působení žáru. Byt je přitom jinak zcela nepoškozený. Policisté jsou zmateni. Co se tady mohlo stát?!

ŠPATNÉ ZPRÁVY

Policie se proto snaží zjistit, co se přesně v posledních hodinách života vdovy Reeserové odehrálo. Večer ji navštívil její syn Richard, kterému jako lékaři neujde, že je matka v poněkud skleslé náladě.

Na jeho otázky po příčině tohoto rozladění od ní dostane odpověď, že zřejmě nebude moci jet letos na místo, kde je zvyklá každoročně trávit léto. Nesní ani večeři a řekne synovi, že už si vzala dvě tabletky léku na uklidnění.

Před jeho odchodem si bere další dvě. Navzdory pečlivému vyšetřování policie nijak nepokročí, a proto se 7. července obrací na FBI s žádostí o pomoc. Tehdejšímu řediteli J. Edgarovi Hooverovi (1895–1972) předává spis a veškerý získaný důkazní materiál.

Zároveň přiznává, že je v koncích:

„Žádáme o nějaké informace nebo teorie, které by mohly vysvětlit, jak může být lidské tělo tak poničeno ohněm, omezeným na malou plochu, který přitom způsobil jen zanedbatelné škody v bytě.“ Jak se Federální úřad pro vyšetřování k jejich žádosti postaví?

JAKO POCHODEŇ

FBI se pouští do samostatného pátrání a prozkoumá také všechny policejní záznamy. Nakonec prohlásí, že Mary Reeserová pod vlivem tišících léků nejspíše usnula s cigaretou v ruce. Ta zapálila její noční košili a župan.

„Jakmile začne tělo hořet, tuky a další hořlavé látky umožní různý stupeň poškození. Někdy však destrukce pokračuje do té míry, že tělo zcela shoří,“ uvádí ve své zprávě vyšetřovací úřad. Na žádost šéfa policie v St. Petersburgu je k případu povolán také renomovaný americký antropolog Wilton M. Krogman (1903-1987), který již dříve studoval podobné případy a zkoumal pozůstatky jejich obětí.

Ten poté, co ohledá místo tragédie a pročte zprávu FBI, bez rozpaků její závěry zpochybní. Upozorní zejména na to, že se ještě nesetkal s tím, aby se při působení vysokých teplot lebka zmenšila. Podle něj by se po zničení tkání kosti jednoduše rozpadly na mnoho kousků.

Své tvrzení si ještě ověří u ředitelů několika krematorií. Co se dozví?

SAMOVZNÍCENÍ? K SMÍCHU!

Vážení muži potvrdí jeho závěry a navíc dodají, že ke spálení těla podobným způsobem by bylo třeba několikahodinového působení teploty nad 1100 °C. „Nedokážu si představit podobnou kremaci bez toho, aby při ní nevyhořel celý byt.

Nic podobného jsem ještě nikdy neviděl. Kdybych žil ve středověku, mumlal bych si něco o černé magii,“ shrne Wilton Krogman. Vedle židle paní Reesové přitom ležela zcela neporušená hromádka novin. Nikdo navíc necítil kouř nebo zápach.

Všechny okolnosti odpovídají fenoménu samovznícení. Ten však nejen v tomto případě FBI důrazně odmítá. Podle ní něco podobného naprosto neexistuje. Za vysvětlení incidentu považuje teorii, že vlastní tělesný tuk Mary Reeserové poskytl vydatné palivo pro zničující oheň.

Mnoho otazníků ale zůstává naprosto neobjasněno. Tají něco agenti FBI v tomto podivném případu? Snaží se udržet pod pokličkou informace o nadpřirozených jevech? Ironickou tečkou za událostí je fakt, že v telegramu, který měl být Mary Reeserové doručen, bylo oznámení, že i letos se její dovolenou přece jenom podařilo zajistit.

Autor článku: Kateřina M. Košutová