Riskovali zasvěcenci náboženských rituálů při požití kůry stromu iboga smrt?

Směs listů rostliny Erythroxylum coca společně s popelem žvýká příslušník kmene Inků. Čeká ho téměř osmdesátikilometrový pochod ve vysokohorském terénu.

Díky posílení zvládne celou trasu bez přerušení a ani nebude mít hlad. Když Španěl Francisco Pizarro (1475–1541) se svými výpravami ničí Inckou říši, je konzumace koky ale většinou jenom výsadou vyšších vrstev. Teprve později její účinky ocení i chudší obyvatelé.

BOŽSKÝ LEKTVAR PRO ČARODĚJNICE

Látka: blín, rulík, mandragora

Kde a kdy: Evropa – oblast Galie, Británie, cca 600 př. n. l.

Keltský druid, duchovní, míchá podivný lektvar. Musí trefit přesný poměr všech ingrediencí, jinak ty, kteří ho budou pít, nečekají neuvěřitelné zážitky jako halucinace a levitace, ale otrava a následná smrt.

Jakmile si je jist, že množství je správné, šamanský rituál může začít. „Snad právě druidové se naučili ovládat tyto prudké drogy a používat je jak k obřadním účelům, tak k léčitelství a výrobě lektvarů,“ líčí Antonio Escohotado (*1941), španělský publicista a odborník na drogy.

Keltský bůh Belenus, zasvěcený válkám, předává své jméno známé halucinogenní rostlině – blínu.

Zahrávat si s konzumací prášku z kůry stromu iboga může být dost nebezpečné.

POZOR NA KŮRU

Látka: rostlina Iboga

Kde a kdy: území dnešního Gabunu, Rovníkové Guineje a Kamerunu, přesný začátek užívání není znám

Šaman ze západoafrického kmene Fangů, žijícího na území dnešního Gabunu, Rovníkové Guineje a Kamerunu, seškrabává kůru z nažloutlých kořenů keřů Ibogy. Potom ji začne na kameni drtit na prášek. Z něho potom buď připraví nápoj, nebo ho jí přímo rozemletý.

Keř Iboga Fangové uctívají v západoafrickém náboženském kultu Bwiti při zasvěcovacích rituálech. Nejčastěji z něj vyrábějí odvar. Při zasvěcovacím obřadu zkonzumují během jediného dne až tři košíky kůry Iboga a rituál pro někoho může skončit i smrtí.

Kořen mandragory také patří mezi rostliny s podivohudnými účinky.

OBILNÝ KVAS OBJEVÍ NÁHODOU

Látka: pivo vzniklé kvašením obilovin

Kde a kdy: Mezopotámie, asi 7000 př. n. l.

Pivo jako posilující nápoj pro kojící ženy inzeruje už klínopisná tabulka z roku 2200 př. n. l. V úrodné oblasti mezi řekami Eufrat a Tigris ovšem pěstují Sumerové obiloviny už někdy v 7. tisíciletí př. n. l.

Na tajemství výroby zlatavého moku přijdou nejspíš náhodně, když do nádob s uskladněným obilím nateče voda a následně dojde ke kvašení. Brzy ale všichni pochopí, že v přílišné konzumaci tohoto nápoje se skrývá nebezpečí, jak upozorňuje šéf svého podřízeného na egyptském papyru z roku 2000 př.

n. l.: „Já, tvůj nadřízený, ti zakazuji chodit

do krčem. Začínáš se chovat jako zvíře.“

Mezi halucinogenní houbičky se řadí i mochomůrka červená.

PODIVNÍ MUŽÍCI KRADOU DUŠI

Látka: muchomůrka červená

Kdy a kde: Indie, asi 1500 př. n. l.

Příslušník kmene Árjů pojídá středně velkou muchomůrku. „Kolik sníš muchomůrek, tolik uvidíš muchomůrkových mužíků. Ti budou pobíhat a skákat kolem tebe a potom seberou tvoji duši a odvedou ji po tajemných stezkách do světa mrtvých,“ říká dávná sibiřská legenda.Podle výzkumů požívali Árjové ve starověké Indii kolem roku 1500 př.

n. l. omamnou látku zvanou Sóma. V jejím složení nechyběly právě muchomůrky červené. Na halucinogenních houbách si před bojem pochutnávali i berserkerové, germánští válečníci z norské mytologie.