Početná flotila sumatránského prince Sang Nila Utamy (†1347) přiráží k písčitým břehům neznámého ostrova. Plachty většiny lodí jsou roztrhané na cáry a visí z ráhnoví. 

Předešlého večera totiž flotilu zastihla prudká bouře, která ji zahnala bůhvíkam. Nebojácný princ nejprve vyzkouší tětivu svého luku a pak jako první sestoupí na zem. Když udělá pár nejistých kroků, spatří na okraji džungle jakési zvíře.

Tělo má lví a srst podivně zarudlou. Co ho ale nejvíc udiví, je jeho hlava – ta je totiž lidská. „Co to bylo?“ zeptá se princ svého lodivoda, když zvíře zmizí v lese. Ten jen pokrčí rameny. „Kdo ví. Snad lev,“ řekne nejistě.

Přístav, který Utama v zátoce následně založí, proto nazve Singapurem, tedy Lvím městem. Má to ovšem jeden háček. Žádní lvi v oblasti nikdy nežili. Jaké zvíře to tedy princ viděl? Nebyla to snad bájná mantikora? 

Má zvláštní červenou srst

Už řadu dní se rozlehlou Perskou říší plahočí řecký lékař a historik Ktésias z Knidu (5. stol. př. n. l.). Je to právě on, kdo jako první popíše podivné stvoření, jemuž dá jméno mantikora –lidožrout. Pasáž se však do dnešních dnů bohužel nedochová.

Zvíře naštěstí popíší i jiní antičtí autoři.

„Říká se, že má čtyři nohy a její hlava se podobá té lidské, velikostí je ale srovnatelná se lvem, zatímco ocas tohoto zvířete tvoří chloupky ostré jako trny, které střílí jako šípy na ty, které chce ulovit,“ poznamenává o řadu staletí později řecký filozof Flavius Filostratos (asi 170–250).

Dalším charakteristickým znakem, který bývá při popisu šelmy zmiňován, je zrzavě červená srst. 

Lev, nebo šavlozubý tygr?

„Vznik legendy možná měli na svědomí jeskynní lvi, kteří přežívali v horských oblastech tehdejší Persie,“ nabízí jedno z možných vysvětlení renomovaná německá publicistka Marion Steinicke.

Právě tento druh lvů měl totiž na konci ocasu osten podobný trnu škorpiona. A nejen to, uši vyhynulého zvířete nebyly zašpičatělé jako u většiny šelem, ale byly naopak kulaté, a proto mohly z dálky připomínat ty lidské.

Podle jiných názorů však byl mantikorou ve skutečnosti šavlozubý tygr. Nasvědčovat by tomu měly „rohy s konci ostrými jako kly kanců,“ jimiž měla být nestvůra vybavena.

Teorii o druhu tygra nahrává i fakt, že v Íránu byl v tomto století zaznamenán případ, kdy se srst tohoto zvířete zbarvila do nepřehlédnutelné červené barvy.