13. srpna 1929: Narodil se indický jogín Prahlad Džani, muž tvrdící, že 80 let nejedl ani nepil.
Domů     Záhady historie
Podivný úkaz na Měsíci: Středověcí mniši sledovali neuvěřitelně vzácnou událost!
Eva Soukupová
od Eva Soukupová 12.12.2019
3.8tis
473
SDÍLENÍ
3.8tis
ZOBRAZENÍ

Slunce mizí za obzorem a na nebi se rozzáří úzký srpek nového měsíce. Hlouček mužů, kteří k němu vzhlíží, náhle sledují, jak se horní špička měsíce rozdvojí a začnou z ní šlehat ohromné plameny.

S obavami před blížícím se koncem světa se někteří uchylují k modlitbám. Co tehdy koncem 12. století na našem souputníku odehrálo?

Opatství v Canterbury

V Gerváciově kronice, jejímž autorem je britský mnich Gervácius z Canterbury (asi 1141–1210), je k datu 18. června 1178 ozdobným písmem vytvořen pozoruhodný zápis. Pětice dalších mnichů autorovi kroniky nezávisle na sobě popisuje jev, jehož se stali svědky.

Ten večer se zdá, jako by měsíc v jednom místě někdo rozťal vedví. Následuje neuvěřitelná podívaná. Měsíc na obloze vypadá, jako by se měl zhroutit po smrtelném zásahu. Nikdy předtím ani potom není podobný jev zaznamenán.

A samotný popis zní poněkud fantasticky. Mohlo se snad něco takového skutečně odehrát? Kronika je později uložena v knihovně univerzity v Cambridgi a ti, kteří na zmínku o nebeském úkazu z 12. století narazili, ji chápou jen jako zvláštní kuriozitu.

Až v 70. letech se spis dostává do rukou amerického geologa Jacka B. Hartunga a okamžitě upoutá jeho pozornost. Vědec se ponoří do práce a přichází s ohromující hypotézou. Nejen, že kronika popisuje skutečnost, ale pětice mnichů z Canterbury se navíc stala možná jedinými svědky neuvěřitelně vzácné události!

Mniši sledovali na Měsíci erupce.

MĚSÍC SE SVÍJEL JAKO HAD!

Špičky úzkého srpku dorůstajícího měsíce ukazují k východu. „Náhle se horní špička rozštěpila vedví. Zprostředka této škvíry vyšlehla zářící pochodeň, vyvrhující do nemalé dálky oheň, žhavé uhlíky a jiskry,“ líčí barvitě Gervácius. A pokračuje ve vyprávění, při němž přeběhne mráz po zádech.

Měsíc se před očima svědků rozechvěje a svíjí se jako raněný had. Po chvíli vše ustane. „Celý úkaz se opakoval nejméně tucetkrát. Plameny se slepě proplétaly v nejrůznějších tvarech a opět se uklidňovaly.“

Nejstrašidelnější pohled se však vylekaným mnichům naskytne, až když je po všem. „Po těchto proměnách pak měsíc od jedné špičky ke druhé, tj. po celé své délce, nabyl černavého vzezření.“

Vše nasvědčuje tomu, že se na Měsíčním povrchu odehrává cosi zcela zásadního. Ale co? Na první pohled popis připomíná erupci obrovského vulkánu, ale měsíční sopky jsou už stovky tisíc let vyhaslé.

Vyhaslá měsíční sopka

VZNIK MĚSÍČNÍHO KRÁTERU

Jack B. Hartung si po přečtení malého úryvku vyžádá celý text kroniky a začíná tím jeho mravenčí práce, která vyústí v překvapivé rozřešení. Hartung se jako geolog zabývá krátery meteorického původu na Zemi a k vysvětlení proto využívá teorii, která je mu nejbližší.

Domnívá se, že mniši spatřili srážku Měsíce s jiným vesmírným tělesem. Zjišťuje proto, v jaké fázi se Měsíc toho dne nachází. Díky tomu určuje co nejpravděpodobnější lokaci a vypočítává, jak velký kráter by po takové srážce měl vzniknout.

Dochází k závěru, že k tomu, aby byl jev tak dobře viditelný ze Země, muselo by se zvednout mračno prachu a plynů o průměru víc než 100 km a samotný kráter by tak musel měřit alespoň 10 km. Kráter mají podle předpokladů geologa obklopovat paprsky světleji zbarvené horniny. Může náraz asteroidu vysvětlit vše, co mniši viděli?

Kráter Giordano Bruno

NEUVĚŘITELNÁ NÁHODA

Hartung je přesvědčen, že mechanismy spuštěné při nárazu vyvolají přesně takovou reakci, jakou kronika popisuje. Zbývá mu jen najít kráter. Podle dostupných fotografií z družic a misí Apollo ve vytipované lokaci skutečně nachází kráter přesně odpovídající teoretickým výpočtům.

Kráter má v průměru asi 20 km, kolem něj jsou zřetelné světlejší paprsky, z nichž jeden je dlouhý nejméně 1200 km! Jde o kráter nazvaný Giordano Bruno.

„V kterémkoliv danám údobí tří tisíc let existuje šance, že dojde na Měsíci k podobné události v poměru jedna ku tisíci,“ říká nevěřícně Hartung a poznamenává, že šance pozorování tohoto úkazu a dochování záznamu o něm je ještě menší. Pokud je hypotéza vědce pravdivá, měla pětice mnichů i autor kroniky neuvěřitelné štěstí.

Foto: NASA, Wikipedie
Lokalita:
reklama
Související články
od Mirek Brát 12.8.2022 1.1tis
Jisté je, že objev elixíru mládí by změnil svět. Ovšem, ani nechtěná odchylka, oproti původně zamýšlenému produktu, nemusí být úplně nezajímavá. Stalo se to prý v nějaké alchymistické laboratoři v Číně v devátém století. Pravda, elixír mládí to zrovna nebyl. Svět to ale určitě změnilo! Tradičně je citováno, že objev černého střelného prachu mají „na svědomí“ čínští alchymisté […]
od Mirek Brát 12.8.2022 1.6tis
Píše se rok 1942 a v pracovně říšského vůdce SS je stůl pokrytý odbornými články, knihami, ilustracemi a fotografiemi. Jejich společným jmenovatelem je čáp bílý (Ciconia ciconia). Heinrich Himmler je nadšený. Čápi pomohou třetí říši srazit nenáviděnou Anglii na kolena! Čáp bílý je v Evropě velmi oblíbeným ptákem. Každé malé dítě přece ví, že děti nosí […]
od Mirek Brát 11.8.2022 2.0tis
Mohutný hrad v maďarském městě Eger se proslavil hrdinskou obranou proti Turkům v šestnáctém století. Památkou na tuto dobu jsou i rozlehlé hradní kasematy, ve kterých se údajně objevují i záhadné paranormální jevy. Straší zde snad duchové tureckých vojáků, kteří se pokoušeli do hradní pevnosti prokopat? Nutno dodat, že zatímco prvnímu útoku turecké armády hrad […]
od Dalibor Vrána 11.8.2022 2.3tis
Žralok bílý patří právem k nejobávanějším predátorům. Říká se o něm, že je to dokonalý stroj na zabíjení. Ve vodě je rychlý jako střela, má několik řad zubů ostřejších než čerstvě nabroušené nože a stisk jeho čelistí drtí kosti stejně nezastavitelně jako ocelový píst. Dlouhé roky byl pro většinu lidí jen příšerou z legend a […]
od Pavel Polcar 10.8.2022 2.3tis
Život princů a princezen není vždy bezstarostný, možná tak ten v pohádkách, ale v historii jejich životy většinou nekončily příliš vesele. Vypravme se do londýnského Toweru, v němž byli uvězněni princové Edward a Richard. Důvodem jejich uvěznění bylo zabránění stát se králem a zjevným dědicem. V dubnu 1483, kdy zemřel král Edward IV., se nakrátko stal […]