Paleoastronautika, někdy též i archeoastronautika, je obvykle zařazována mezi takzvané pseudovědy. Její základní teze vycházejí z předpokladu, že do vývoje na Zemi zasáhly nějakým způsobem mimozemské civilizace. Kdo všechno kouzlu paleoastronautiky podlehl?
Kontakty s mimozemskými civilizacemi měly ovlivnit naše technologie, náboženské systémy, kulturu, dějiny. Důkazy prý máme před očima, jen je správně číst…Tyto teorie se objevují již na začátku 20. století a souvisí rovněž se zvýšeným zájmem lidí o vesmír.
Je paleoastronautika zbytečná?
V minulém století paleoastronautické myšlenky šířili autoři a publicisté zvučných jmen. Patří mezi ně například Erich von Däniken, Zecharia Sitchin, Robert K. G. Temple, Giorgio A. Tsoukalos či David Hatcher Childress.
Do hry také vstupují různá nová náboženská hnutí. Například se jedná o koncepty theosofie, scientologie či hnutí Nebeská brána.
Opomenout nesmíme v našem výčtu ani vliv vědecko-fantastické literatury. Vědci nad tím vším kroutí hlavou. Ne snad proto, že by myšlenky paleoastronautiky šířily lži. Jde prý o to, že veškerá složitá vysvětlení jsou redundantní-nadbytečná. Má se jednat o záhady, které de facto záhadami nejsou.
Nebe plné hvězd
Problém ovšem nastává, pokud se k paleoastronautickým hypotézám hlásí či hlásily osobnosti světové vědy. Titáni vědeckého badání a pomýlené hlavy? Tomu se snad ani nechce věřit, co říkáte?!
Patří k nim i legendární průkopník kosmonautiky a raketových letů, ruský vědec Konstantin Eduardovič Ciolkovskij (1857-1935).
Ten se kromě úvah nad matematickými rovnicemi či teoriemi o kinetice plynů a aerodynamice zabýval i filozofií nebo psaním vědecko-fantastických povídek.
Možná nejde o to, jak snadné je podlehnout paleoastronautickým teoriím, ale jak jim odolat při pohledu na nebe plné hvězd, co myslíte?!
