Film Hrůza v Connecticutu z roku 2009 sleduje příběh rodiny, která je kvůli nemoci syna nucena se přestěhovat. Záhy se v jejich novém domě začínají odehrávat děsivé jevy. Předlohou scénáře je skutečný příběh rodiny Snedekerových. Ti se v roce 1986 museli potýkat s pestrou škálou děsivých jevů.

Manželé Alen a Carmen Snedekerovi a jejich čtyři děti se v roce 1986 stěhují z New Yorku do Southingtonu v Connecticutu, aby byl jejich syn Philip, kterému bylo diagnostikováno zhoubné nádorové onemocnění, Hodgkinův lymfom, co nejblíže specializovanému centru, jež musí pravidelně navštěvovat.

Když zjistí, že dům, který si vyhlédli, dlouhá desetiletí fungoval jako pohřební ústav s márnicí, zamrazí je, ale kvůli synovi musí zůstat.

Philipovo chování se po přestěhování rapidně mění. Je čím dál více uzavřený a odtažitý. Tvrdí, že slýchá hlasy a zjevují se mu různí lidé. Dokonce si začne psát deník, o kterém tvrdí, že mu s ním pomáhá nějaký cizí muž.

Nakonec u něj začne narůstat agrese a hoch se stává nebezpečným sobě i svým blízkým. Lékaři tvrdí, že může jít o vedlejší projevy jeho léčby, mají však zároveň obavy, že se u něj vyvíjí schizofrenie, a tak hoch putuje na nějaký čas do léčebny. Podepisuje se na jeho stavu těžká nemoc, nebo jde o něco jiného?

DŮM OŽÍVÁ

Brzy se ukáže, že nejde jen o Philipa. I další členové domácnosti v domě pozorují zvláštní jevy. Světla se rozsvěcejí a zhasínají, z kuchyně během noci zmizí všechno nádobí, místnostmi se ozývají tajemné zvuky a voda z kohoutku se mění v rudou tekutinu nápadně připomínající krev.

V domě se odehrává mnoho manifestací, které by zkušený vyšetřovatel paranormálních jevů označil za projevy poltergeista. Děti navíc trápí děsivé noční můry, někdy se s nimi prý neviditelné ruce přetahují o přikrývku, jindy se jich pod pyžamem dotýkají.

Dochází také ke zjevení temných postav. Pak přízraky začne vídat i matka dětí.

„Byli neuvěřitelně mocní, jeden z nich byl velmi hubený s vystouplými lícními kostmi a dlouhými černými vlasy a černočernýma očima. Další měl bílé vlasy i oči, měl na sobě pruhovaný smoking a jeho nohy byly neustále v pohybu,“ líčí Carmen Snedeker.

Ta se dokonce dostává do ohrožení života, když na ni během zaútočí závěs v koupelně a obtočí se jí kolem obličeje. Naštěstí na pomoc přispěchá jedno z dětí a závěs rozstříhá. Snaží se tamní duchové rodinu zabít?

ZVRHLÍ POHŘEBÁCI

Nakonec se příznaky schizofrenie začnou projevovat i u Carmen, k níž najednou promlouvají tajemné hlasy a nabádají ji, aby všechny v domě, zejména své děti, zabila! To už Snedekerovi vyhledají pomoc odborníků.

Případ se dostane do rukou známých démonologů Eda Warrena (1926–2006) a jeho ženy Lorraine (1927–2019).

Manželé provádějí vymítací rituály a zjišťují, že na rodinu útočí duchové těch, jejichž těla v minulosti prošla pohřebním ústavem, který tu fungoval. Podle Warrenových se bývalí zaměstnanci pohřebního ústavu oddávali nekrofilii a za zneuctění těl se teď duchové postižených mstí. Zvrhlé praktiky pohřebáků ovšem nebyly nikdy prokázány.

Autor knihy Na temném místě, která se případem detailně zabývá, americký spisovatel Ray Garton (*1962), se k věci staví skepticky a obviňuje Warrenovy, že ho při psaní nabádali, aby si popsané události přikrášlil a udělal je strašidelnějšími. Je tedy děsivý příběh jen podvrh, nebo se vše odehrálo tak, jak Warrenovi tvrdí?