Také Praha měla své poltergeisty, tj. hlomozící duchy. Dokonce i Karel IV. své setkání s jedním z nich popsal ve svém životopise Vita Caroli. A nebyl při tom sám, asistoval mu u toho pan Bušek z Velhartic.
Stalo se tak při jedné z jejich oblíbených ochutnávek vína, kdy měli pocit, že jim někdo neviditelný chodí po síni a navíc jim shazuje naplněné číše s vínem. Pochopitelně tímto jednáním vladaře ani Buška příliš nepotěšil.
Ale zřejmě šlo jen o jednorázové setkání a duch je asi chtěl jen přátelsky upozornit, že koštování již bylo pro tento večer dost.
POLTERGEIST U NÁRODNÍ
Zato případ s druhým poltergeistem měl dlouhodobý průběh a vztahuje se k pražskému paláci Porgesů z Portheimů. Ten stojí na Národní třídě poblíž Jungmannova náměstí. Dostal své jméno až po posledním majiteli, vlastně majitelce Rose, vdově po pražském průmyslníku Josefu Porgesovi z Portheimu. Ta dům odkoupila a měla ho v držení až do německé okupace. Dům samozřejmě prošel od svého vzniku řadou proměn. Žila zde řada známých pražských rodin.
Poltergeist, kterého pražané nazývali záhadným jménem Obihil, se v tomto objektu zdržoval dlouhodobě. A lidé se mu proto pokud možno raději vyhýbali. Duch se projevoval jako správný poltergeist, například nejrůznějšími zvuky, skřeky a házením předmětů či jejich shazováním z nábytku a tak podobně.
VYDĚSIL VOJEVŮDCE
Ale tento pražský poltergeist dokázal také k smrti vyděsit i jednoho z neznámějších vojevůdců, ruského generála Alexandra Suvorova. Když v roce 1799 tento slavný generál projížděl Prahou, ubytoval se v tehdy nejmodernější pražské rezidenci, právě v dnešním Paláci Porgesů z Portheim.
Ale hned ráno kvapně odjížděl. Zřejmě nikým neupozorněn se setkal s Obihilem. Toto setkání uprostřed noci nedopadlo pro generála nejlépe. Vojevůdce popsal ducha jako ohyzdného skřeta s deformovanou postavou.
Přitom prý skřet vydával prapodivné zvuky, takže se Suvorov asi nejlépe nevyspal. Je jasné, že po dalším nočním setkání již generál netoužil.
