S jasnými výhružkami a příkazy od neznámé bytosti se ve svém obydlí setkává žena jménem Emma Keeitch. Píše se rok 2011 a ona, její čtyřměsíční dcera Phoebie a přítel Jamie Owen zažívají peklo.
Jejich dům se z nevysvětlitelných příčin stal dějištěm paranormálních jevů. Ozývají se v něm nevysvětlitelné rány, vzduchem létají předměty, samo od sebe se zapíná rádio a tak podobně. Události jsou sice mrazivé, přesto se dlouhou dobu neděje nic, co by snad ohrožovalo život rezidentů.
Jenže po narození Phoebie útoky nabírají na intenzitě. Naprostým vrcholem je pak událost, která přesáhne všechny meze. Jednoho dne ráno se Emma a Jamie vzbudí a všimnou si podivného nápisu na okně v jejich ložnici.
Rozklepaným, ale čitelným písmem tam stojí: „Odejděte!“ Napsala ho neznámá bytost, která se snaží rodinu vystrnadit z jejich obydlí?
PROČ PRÁVĚ TENHLE DŮM?
Do domu jsou zváni různí experti na paranormální jevy, jenže i na ně je to příliš silná káva. Jeden z nich se útoku poltergeista bojí natolik, že z domu prchá. Médium Steve Kneeshaw, který objekt rovněž navštíví, popisuje:
„Prováděl jsem řadu vyšetřování, ale toto bylo nejhorší – dokonce mě to vyděsilo.“ Zcela jasně v domě dochází k jevům nadpřirozeným. Poltergeist prý hází vzduchem ovladač a jednu z žen, která se podílí na výzkumu, udeří do obličeje!
Jeho moc je vysoce zneklidňující. Proč si vybral právě tento dům? Další vyšetřovatel Elliot Ainley bytost identifikuje: „Jsou tu dvě duše, které dům pronásledují – patří matce a dítěti. Matka je evidentně naštvaná, pravděpodobně proto, jak zemřela.
Z toho důvodu jsou kolem dokola házeny předměty.“ Další průzkum údajně odhalí, že jména duchů mohou být Rachel a Sarah. Obě prý zemřely tragickou smrtí a velmi náhle. Jejich aktivita je nejsilnější právě v ložnici…
MUSÍ RYCHLE PRYČ!
Na pomoc přichází reverend Tom Willis, který zde provádí exorcismus. Žehná obydlí a modlí se. Ovšem rodině dochází trpělivost. Projevy bytosti jsou natolik nebezpečné, že se raději odstěhují. Jak uvádí Emma Keeitch:
„Nikdy jsem nevěřila na duchy a vždy jsem byla velmi skeptická. Ale to, co se stalo nám, je už opravdu příliš – prostě tu nemůžeme déle zůstat.“ Mrazení v zádech, které mladé rodiče pronásleduje na každém kroku, je tím hlavním důvodem, proč se rozhodnou odejít.
Sami dodávají, že by nevysvětlitelné jevy nějakým způsobem rádi vysvětlili, ale neví jak. Pro jistotu tedy po třech letech strávených v domě odcházejí k Emmině matce. Věčného strachu se tak konečně zbaví. Komu dalšímu ale bude poltergeist škodit v budoucnu?
