„Trhá si vlasy a rozdírá si nehty obličej, přijeďte rychle!“ zní roztřesený hlas v telefonu. Vyděšené dítě volá v roce 2013 na dánskou policii o pomoc své matce, kterou cosi napadlo.

Na místo jako první dorazí policista Mikkel Bøgh, jehož bezprostřední reakce později vyvolá vlnu kritiky i zasloužený údiv. 

Kjelde Hemmeer, která se zmítá na podlaze pod postelí v tratolišti vlastní krve, cosi vykřikuje nepřirozeně hlubokým hlasem v neznámé řeči. Bøgh nezavolá sanitku, ale rozhodne se pro exorcismus. Před službou u policie totiž studoval v kněžském semináři.

Když přijedou posily i se zdravotníky, je už po boji. Hemmeer leží klidně v posteli a Bøgh jí právě ošetřuje jizvy ve tváři. Opravdu z jejího těla vyhnal démona?

Je nejlepší zbraní policisty jeho víra?

„Máte se starat o pořádek ve městě, ne o nadpřirozené bláboly,“ hřímá později nadřízený na Bøgha, kterému jde o místo. Celý případ záhy unikne do novin, a postará se o nebývalou popularitu policejního sboru.

„Chrání nás před kriminálníky i zločiny ze zásvětí“ nebo „Bdí nad zákonem i nad démony“ znějí titulky z novin. Bøgh sám se k celé mediální kampani staví skromně: „Když jsem přišel do toho pokoje, ucítil jsem něco neuchopitelného, co bylo ale všude kolem.

Skutečně jsem vnímal přítomnost živoucího zla, temné síly.

Kdyby to bylo někde v temné uličce, vytáhnul bych zbraň z pouzdra, ale já pochopil, že tady je jedinou mojí zbraní čistá víra.“ Kjelde Hemmeer si z průběhu vymítání nic nepamatuje, ale cítí se prý už mnohem lépe. Byla skutečně posedlá?