O tom, že kletbám není radno se vysmívat, se údajně přesvědčilo množství lidí, kteří usedli na kus nábytku, jenž kdysi patřil vrahovi Thomasi Busbymu. Zášť dávno mrtvého muže je prý připravila o život. Opravdu je něco takového možné?
Skeptici a dobrodruzi už léta dotírají na vedení muzea v anglickém městečku Thirsk, aby jim dovolilo vyzkoušet židli Thomase Busbyho, kterou má ve své sbírce.
Chtějí se totiž na vlastní kůži přesvědčit o existenci kletby, jež prý stihne každého, kdo se odváží na tento kus nábytku usednout. Správci organizace však podobné žádosti zamítají. Nechávají židli viset u stropu muzea. Prý pro jistotu. Skutečně dovede kus nábytku vraždit?
ODSOUZENCOVA VÝHRŮŽKA
„Zacházej s mou dcerou slušně,“ domlouvá Daniel Auty svému zeti Thomasi Busbymu. Za toto slova ho násilník umlátí kladivem. Vrah roku 1702 stane pod šibenicí. „Ať každý, kdo usedne na mou oblíbenou židli, zemře,“ znějí prý jeho poslední slova.
Po mnoha letech se kus nábytku ocitne v místní hospodě. Zde si na ní roku 1844 sedne thirský kominík. Druhý den spáchá sebevraždu. Náhoda?
Další obětí se stanou letci, kteří zahynou během bojů druhé světové války, pokrývač, pod nímž se propadne střecha, či uklízečka, kterou zahubí nádor mozku. Hospodský Tony Earnshaw proto raději židli daruje místnímu muzeu.
Přitom naléhá, aby se vedení instituce zaručilo, že kletba nebude pokračovat. Mohou mít slova tak zlou moc?
