Staroegyptská medicína předběhla dobu přinejmenším o stovky let. K vynikající znalosti lidské anatomie přispívají tehdejší pohřební zvyky, během nichž dochází k vyjmutí tělesných orgánů a mumifikaci těla.

Egypťané jsou díky tomu dobrými chirurgy. Pozoruhodných výsledků dosahuje také jejich stomatologie.

Mumie nalezené v Údolí králů nedaleko od pohřebišť synů faraona Ramsese II. (1303–1213 př. n. l.) byly opatřeny umělými zuby a zubními můstky. V zubech mumií jsou také zaznamenány zlaté výplně.

Z této doby pochází také kované nebo spájené zlaté kroužky, které je možné považovat za předchůdce dnešních korunek a můstků. Takové zubní péči ovšem ve světě začala být věnována pozornost až ve 20. letech 19.

století. To znamená, že stomatologie je přinejmenším o 3000 let starší, než se původně myslelo. Provedené zákroky jsou prý také natolik precizní, že by byli staroegyptští dentisté považováni za vysoce kvalifikované odborníky i v současnosti. Proč vlastně zubní péče poté znovu upadla v zapomnění?

ČOČKY, KTERÉ NEMĚLY EXISTOVAT

Ještě záhadnější nálezy se týkají staroegyptské oftalmologie, přesněji řečeno optických pomůcek pro slabozraké. V Helwánu na pravém břehu Nilu jen několik kilometrů od egyptské metropole Káhiry a na dosah Memfisu, hlavního města staroegyptského světa, byla nalezena jedna z těchto kompenzačních pomůcek.

Byla nalezena při vykopávkách v roce 1884 a později uložena ve sbírkách Britského muzea. Zvětšovací čočka stará asi 2200 let do své doby ovšem něčím nezapadá a způsob, jakým mohla být vyrobena, zůstává záhadou.

Vznikla totiž z horského křišťálu pomocí oxidu celsia, který se stále získává náročnou elektrochemickou cestou. K něčemu takovému ale Egypťané nemohli mít prostředky! Nebo snad ano? Existují indicie, podle kterých tato civilizace znala a používala baterie a primitivní elektrická zařízení. Jsou optické čočky produktem těchto zázračných technologií?

FLEMING MÁ 4000 LET ZPOŽDĚNÍ

Skotský lékař Alexander Fleming (1881–1955) v roce 1945 obdrží Nobelovu cenu za objev penicilinu, který léčí do té doby smrtelné bakteriální infekce. Jak ovšem později vychází najevo, léčivé účinky antibiotik si Egypťané osvojili už 4000 let před ním.

Papyrus z 11. dynastie, jež se datuje do období v letech 2137–1994 př. n. l., detailně popisuje účinné postupy při léčbě různých chorob a poranění a zmiňuje také houbu či plíseň ze stojatých vod. Taková plíseň se stejně jako penicilin předepisuje k ošetřování různých poranění, otevřených a hnisajících ran, kde hrozí vznik infekce.

Schopnost plísně zabíjet škodlivé mikroorganismy přitom nelze spatřit pouhým okem. Jak Egypťané mohli disponovat vědomostmi, které se moderní vědě podařilo odhalit až s použitím mikroskopu? Písemné záznamy na stejném papyru popisují i dobrou znalost narkózy a uspávacích prostředků.

Svitky papyru zaznamenávají 48 případů uspání pacienta. Nejčastěji byl využíván odvar z mandragory a opia. Moderní lékařství přitom začíná anestezii využívat až v 18. století.

JE VYSVĚTLENÍ U BOHŮ?

Ačkoliv jsou pokrokové znalosti starověkých Egypťanů ohromující, historikové v nich nespatřují nic, co by nebylo možno vysvětlit přirozeným způsobem. Za vším prý stojí jen mimořádné pozorovací schopnosti, díky nimž si tehdejší učenci dokázali spojit určitá vodítka a uvést je do praxe.

Egyptská mytologie má však mnohem romantičtější a pro mnoho záhadologů lákavější vysvětlení náhlého rozmachu této kultury. Vše je prý dílem Thovta, boha moudrosti a učitele lidí, který podle legendy sestoupil před dávnými časy z nebes na „lotosovém květu“ a předal své učení staroegyptským kněžím.

Někteří badatelé spatřují v nositeli moudrosti příslušníka vyspělé mimozemské civilizace. Která z diskutujících stran je nejblíže pravdě?