Na zapomenutý, opuštěný objekt v pražské čtvrti Troja mě upozornil přítel, jenž byl k němu přiveden v podstatě náhodou. Objevil jej při svých pravidelných toulkách. Okamžitě ho zaujal svou tísnivou energií.

A tak, bez přílišného váhání, navíc, když viděl, že dům není oplocený, vypadá neobydleně a velice zchátrale, vstoupil…

Okamžitě však zaznamenal ponurou atmosféru domu. K pozitivnímu naladění samozřejmě nepřispěly ani zašpiněné části oděvů, zašlé předměty denní potřeby nebo rozházené zbytky písemností. Rozhodl se tedy, že o domě a jeho bývalých obyvatelích zjistí něco bližšího.

Zdokumentoval jedno pohozené, více než patnáct let staré vyúčtování za poskytování telekomunikačních služeb.

Co se to děje?

Během své návštěvy zde však navíc zcela jasně a zřetelně uslyšel hlasité lidské kroky. Přitom si byl naprosto jist, že je objekt zcela opuštěný. Po důkladné prohlídce všech místností v domě a následně rovněž také i sklepa také neobjevil živou duši…

Dům přitom nelze rychle opustit, neboť z jedné strany se vypíná příkrá, hustě zalesněná stráň – a z té druhé se k východu dostanete poměrně komplikovaně a zdlouhavě, přes rozlehlou, zpustlou, stromy a keři zarostlou zahradu.

Případný návštěvník z masa a kostí by navíc rovněž zcela jistě neunikl ani bedlivé pozornosti psího hlídače z pozemku sousedního stavení… Jak si tedy vše vysvětlit?

Paranormální aktivity objasněny?

Na základě onoho vyfotografovaného dokladu později můj přítel došel k hrůznému zjištění, že v domě se před řadou let odehrála brutální vražda, kdy osamělý, starý pán, který tady bydlel, důvěřivě do domu pozval své vlastní vrahy.

Ti ho před vraždou neváhali týrat, aby získali informace o případných cennostech. Jednalo se tehdy o velmi bolestivou a pomalou smrt. Mohla se snad celá tato otřesná událost nesmazatelně zapsat do energie domu?

Vlastní zkušenost

Dům jsem navštívil i já. Mohu potvrdit, že negativní energie tu vyzařuje na každém kroku. Podotýkám, že jsem zde nebyl sám a navíc se jednalo o krásný, slunečný den, který rozhodně nenahrával žádným chmurným myšlenkám.

Přesto jsme se všichni ze skupinky cítili stísněně a každý z nás postupně nabýval dojmu, že jsme zde „někým“ intenzivně pozorováni.

Je možné, že nebohá duše zákeřně zavražděného dosud nenašla svůj klid a zoufale bloudí po svém bývalém domě, místě úkladné vraždy?

Prchají i bezdomovci

Zarážející je i skutečnost, že domu se až do dnešních dnů důsledně vyhýbají i místní bezdomovci, kteří mají polorozpadlou chatrč jen o pár set metrů dále.

Jako kdyby i oni v zapomenutém objektu cítili neklid místa, vepsané zlo a jeho negativní působení… Proč by jinak, výměnou za provizorní boudu, pohrdli pevným a viditelně opuštěným přístřeším?