V roce 1914 brázdí vody Severního ledového oceánu loď SS Newfoundland. Na palubě je posádka 132 amerických námořníků ze společnosti, která provozuje lov tuleňů. Během lovu však tuleňářská loď uvízne mezi krami a nemůže dále pokračovat ve své cestě.

Kapitán Westbury Kean proto všechny muže posílá přes led k lodi Stephano, která patří jeho otci Abramu Keanovi a nachází se několik kilometrů opodál.

Zoufalí námořníci nemeškají a vydávají po ledě vstříc naději. Doufají, že se dostanou až ke spřízněnému plavidlu, nebo alespoň narazí na nějakého živáčka. Bohužel marně. Místo toho nastává dlouhé bloudění, které z velké části skončí tragicky.

Všichni jsou vyděšeni, jednoho z námořníků však nastalá situace nepřekvapí. Věděl o všem dopředu?

V pasti ledového sevření

Skutečný průběh posledních chvil mužů z SS Newfoundland zůstává záhadou. V osudný den jdou pro pomoc a brzy ztratí orientaci. Může za to sněhová bouře zuřící v místě nehody.

Námořníci se proto nekoordinovaně rozdělí na menší skupinky, které se vydávají různými směry. Až později vychází najevo, že se tehdy rozdělili na přeživší a nebožtíky. Agonii těch méně šťastných prý předchází dlouhé hodiny trvající martyrium.

Jeden z námořníků, John J. Howlett, ho později popisuje jako scénu plnou bezmoci ze špatného románu. Je to však právě on, kdo o celé katastrofě údajně ví dopředu z prorockého snu!

Během tragédie však nechce nikoho více stresovat. I ti šťastlivci, kteří se doplazí zpět k lodi, nemohou spolu s kapitánem Wesbury Keanem nic učinit, protože nemají na palubě žádné komunikační zařízení.

Ironií osudu je, že vysílačku postrádají kvůli snižování nákladů kožešinové firmy Harvey, která loď provozuje a inkasuje za tulení kůže tučné zisky.

Z lidí se stala iglú

Sevření kry kolem lodi SS Newfoundland povoluje a menší část posádky ledovému peklu uniká. Na krách ale mezitím umírají námořníci, které jejich kolegové později nacházejí už jen jako malá zasněžená iglú, jež byla ještě před pár hodinami lidmi.

Po náročné rekonvalescenci John Howlett přiznává, že měl 14 dní před začátkem ledové hrůzy prorocký sen. Při jednom z rozhovorů říká: „Viděl jsem sám sebe chodit po ledu a kolem sebe samé bílé kupky.

Ze zoufalství jsem stále počítal a počítal, kolik že sněhových kup mám kolem sebe. Až později mi došlo, že sněhové kupy jsou umrzlí kolegové z lovecké lodi.“ Obával se snad výčitek, či posměchu ostatních, že o své nečekané vizi během výpravy raději mlčel? Nebo snad sám vlastnímu snu nevěřil?