Želvušky – nenechte se mýlit, pod roztomilým názvem se skrývají drsné mikroorganismy, ne větší než milimetr, které přežijí extrémní teploty, radiaci i pobyt ve vesmíru. Jak se ale zdá, i jejich legendární nezničitelnost má své hranice.

Želvušky dokážou přežít i 30 let bez vody a potravy, žijí na ledovcích, v kráterech sopek i na dně oceánů, a i když je vědci vystaví hlubokému mrazu -275 °C, teplotě +150 °C, radiaci, nebo je vystrčí do vesmíru, želvušky se oklepou a žijí dál.

Podmínkou této nezničitelnosti ale je, aby želvušky byly ve stavu tzv. kryptobiózy, tedy že uschnou. Tímto stavem se organismy chrání před poškozením všeho druhu. Jakmile se pak zase navlhčí, oživnou.

Spadl život z nebe?

Jejich obdivuhodná nezničitelnost by mohla být důkazem, že na hypotéze panspermie něco je – podle ní se život na Zemi nevyvinul, ale byl sem přinesen v podobě mikroorganismů na asteroidech.

Na tom by ostatně nebylo nic výjimečného vzhledem k faktu, že velká část vody, která v současnosti na planetě koluje, pochází právě z asteroidů, co na Zemi v minulosti dopadly.

Ovšem určité trhliny této teorii (i pověsti o nezničitelnosti želvušek) uštědřili vědci z londýnské výzkumné univerzity Queen Mary University pomocí speciální pistole.

Ani želvušky nemohly přežít

Prvotním impulzem pro experiment bylo zřícení izraelské vesmírné sondy Beresheet na povrchu Měsíce v dubnu 2019. Na její palubě byla časová schránka s vlajkou Izraele, Tanachem, dětskými kresbami a navrch tu byla i kapsle s tisíci želvušek.

Aby dokázali, že povrch Měsíce nebyl kontaminován životaschopnými organismy, které se tu budou množit a vyvíjet, použili vědci plynovou pistoli, používanou k simulaci dopadu meteoritů.

Experiment dokázal, že želvušky přežijí jen dopad o rychlosti 900 m/s o síle nárazu do 1,14 gigapascalů – izraelská sonda však na povrch Měsíce spadla mnohem větší rychlostí, a tak je nanejvýš pravděpodobné, že želvušky při nevydařeném přistání zahynuly.