Příběh „dívky v sudu“, jak bývá obvykle nazýván, vrcholí až třicet let po jejím záhadném zmizení. Celých třicet let, až do roku 1999 byla dívka hlášena jako pohřešovaná, dokud nedošlo k onomu hrůznému nálezu.

Stalo se tak 2. září 1999, když se Ronald Cohen stěhoval z prodaného domu v Jerichu v New Yorku.

V jednom sklepním prostoru zbyl velký plechový sud, který odmítla stěhovací firma odvézt. Proto s námahou sám sud otevřel, aby se přesvědčil, co obsahuje.

Byla v něm jakási odporná zelená tekutina, ve které plavala bota na podpatku, která byla obutá na zbytku kusu nohy.

Dále to už byla záležitost policie.

Ta odvezla pozůstatky rovnou k patologovi Gerardu Catanesovi. Tou mrtvou, téměř v mumifikovaném stavu, je menší mladá žena, v devátém měsíci těhotenství. Příčinou úmrtí byly opakované údery tupým předmětem na zadní část hlavy.

Kromě oblečení se našla také její kabelka s diářem. Po jeho vysušení a pod infračervenými paprsky byly rozluštěny nacionále mrtvé – podle karty trvalého pobytu. Karta patřila Reyně Angélice Marroquínové, 28leté imigrantce ze Salvadoru.

V USA pracovala pro výrobce umělých květin v továrně na East 34th Street na Manhattanu. V diáři byla i některá telefonní čísla. Jedno bylo funkční a patřilo Kathy Andradeové, která kdysi byla její přítelkyní. Ta potvrdila, že Marroquín měla nějaký mimomanželský poměr.

Ronald Cohen, nálezce mrtvé v sudu, policii potvrdil, že sud v domě byl, už když ho kupoval. Totéž potvrdili i předchozí majitelé domu.

Policie zjistila, že sud se do domu dostal s prvním majitelem, jímž byl Howard B. Elkins, který dům koupil v roce 1957. Ten byl také spolumajitelem firmy, jež vyráběla zelenou tekutinu, kterou v sudu policisté našli a ve které bylo namočené mumifikované tělo mladé ženy.

Druhý spolumajitel také vypověděl, že Elkins v šedesátých letech udržoval mimomanželský poměr s cizinkou. Na jméno si nevzpomněl, neboť takových pracovnic z Latinské Ameriky tam byla celá řada.

A tak se pozornost policie zaměřuje na Howarda B. Elkinse. Když Elkinse našli, muž byl velmi nevrlý a odmítl jim poskytnout vzorky DNA. Ty totiž policie potřebovala porovnat s DNA nenarozeného dítěte.

Policisté mu proto oznámili, že se druhý den vrátí i s povolením. Ale druhý den jeho manželka oznámila, že odešel z domu a už se nevrátil. Následně ho našel jeho syn zastřeleného v autě.

Vzorky DNA byly z jeho těla odebrány a následně se zjistilo, že skutečně je otcem nenarozeného syna. Jeho sebevražda jen potvrdila jeho vinu. Ale na uzavření případu je potřeba vždy nezvratné důkazy, jako je motiv, vražedná zbraň či přiznání. I když je případ z obecného hlediska zcela jasný, ty důkazy formálně chyběly.

Ohlas případu byl veliký a vznikla celá řada literárních a dalších děl na toto téma.