V kinech se v těchto dnech promítá třetí díl úspěšné hororové série V zajetí démonů, sledující nejslavnější případy manželů Warrenových. Díl s podtitulem „Na ďáblův příkaz“ se inspiroval případem vraždy, k níž pachatele údajně dohnali démoni v jeho těle.
Jak se události odehrály ve skutečnosti?
Od 28. října do 24. listopadu roku 1981 se síň vrchního soudu v Danbury v americkém státě Connecticut plní k prasknutí. Zástupci tisku, rozhlasu i televize z celostátních i zahraničních médií detailně sledují senzační kauzu „soudu s démony“, neboť veřejnost prahne po pikantních detailech či šokujících okolnostech vraždy, k níž došlo v únoru toho roku.
A o ně tentokrát skutečně není nouze. Soudní případ, pro nějž se vžije označení „K tomu mě přiměl ďábel“, v dějinách amerického soudnictví dosud nemá obdoby. Poprvé v historii stojí celá obhajoba obžalovaného na tvrzení, že byl v době činu posedlý ďáblem, který ovládal jeho tělo i mysl.
Jeho tvrzení navíc podporuje dvojice uznávaných démonologů Ed Warren (1926–2006) se svou ženou Lorraine (1927–2019). Ti dokonce před možnou vraždou lokální policii varovali již několik měsíců předtím, než se odehrála!
Kdo je tedy skutečným viníkem? Muž, jehož rukou oběť zemřela, nebo démon, který onu ruku údajně vedl?
DESÍTKY DÉMONŮ V JEDNOM TĚLE
Vraždě, které se Arne Cheyenne Johnson dopustil 16. února 1981, předcházela série děsivých událostí. Vše začíná v roce 1980, kdy se rodina Glatzelových přestěhuje do rodinného domu v Brookfieldu. Krátce poté prý jedenáctiletý David Glatzel začíná spatřovat strašidelné přízraky, které k němu promlouvají a často vyhrožují celé rodině.
Chlapec tvrdí, že se mu zjevuje „starý muž se spálenou kůží“ nebo „muž s velkýma černýma očima, hubeným obličejem, zvířecími rysy, rozeklanými zuby, špičatýma ušima a s rohy a kopyty“. Dalším přízrakem má být starý muž s bílými vousy, oblečený ve flanelové košili a džínách, který cosi drmolí jazykem, jemuž chlapec nerozumí, snad latinou.
Přízraky prý na chlapce také od prvního dne útočí. David navíc opakovaně upadá do transů, mluví cizím jazykem nebo jen nelidsky vrčí. Jindy se na jeho těle objevují oděrky, kousance a rány, které si sám způsobit nemohl.
Na pomoc přicházejí manželé Warrenovi a po důkladném vyšetřování dospějí k názoru, že chlapce posedlo 43 démonů naráz! Je něco takového vůbec možné?
VEZMĚTE SI MĚ
Během sezení s démonology David často naráží na dvě slova – vraždu a pobodání, Warrenovi proto ve zlé předtuše už v říjnu 1980 zavolají tamní policii, aby varovali před možným krveprolitím. Kromě toho Davidova sestra Debbie Glatzel poprosí svého přítele Arneho Johnsona, aby se na čas přistěhoval a pomohl situaci zvládnout.
Jenže ten pohled na chlapcovo utrpení nese těžce a navzdory důraznému varování často démony vyzývá, aby posedli raději jeho. Po nějakém čase se Debbie a Arne raději odstěhují. Netrvá dlouho a do té doby klidný a bezproblémový Arne v novém domově začne vykazovat stejné příznaky jako David.
„Cheyenne upadal do transu, vrčel a říkal, že viděl bestii. Později si ale na nic nevzpomínal. Bylo to stejné jako s Davidem,“ vzpomíná přítelkyně Debbie. Při jiném incidentu prý démoni přebírají nad mladým mužem kontrolu ve chvíli, kdy se nachází za volantem svého auta.
Mladík pod vlivem démonů pak vůz strhne ze silnice a nabourá do stromu, naštěstí ale vyvázne bez zranění. Schyluje se k něčemu mnohem horšímu?
NA NIC SI NEVZPOMÍNÁ
Během osudného dne Johnson popíjí se svou milou a několika přáteli, mezi nimiž je také čtyřicetiletý Alan Bono, který páru pronajímá byt. V určitém okamžiku však mezi Bonem a Johnsonem dojde ke konfliktu a Arne upadá do jednoho ze svých transů.
Začne nelidský vrčet a svého bytného několikrát bodne nožem. Pak z místa rychle uteče. Bono po několika hodinách umírá v nemocnici. Johnson je zatčen několik kilometrů od místa činu a trvá na tom, že si vůbec na nic nevzpomíná, stejně jako u předchozích transů.
U následného soudu se obhajoba pokouší prokázat Johnsonovu nevinu a zprostit ho trestu tvrzením, že byl v době vraždy posedlý. „Chystám se vám ukázat, že tento chlapík není šílený a že netrpí bludy. Soudy se již zabývaly existencí Boha a nyní budou vyzvány, aby se zabývaly existencí démonických bytostí,“ prohlašuje obhájce Martin Minnella.
Může taková obhajoba uspět?
POSEDNUTÍ JE NEPŘÍPUSTNÉ
Předvolaní svědkové pak jeden po druhém potvrzují příběh o posednutí malého Davida a posléze i Johnsona. U soudu se dokonce mezi důkazy objeví dvojice výmluvných fotografií, při nichž Johnson asistuje knězi během vymítání u malého Davida.
Na prvním snímku Johnson klečí nad chlapcem a tiskne mu na čelo krucifix a na dalším se snaží udržet Davida na zemi, zatímco krucifix leží zlomený vedle něj. Je to ale dostatečný důkaz? Předseda soudu Robert Callahan však takovou obhajobu rezolutně odmítá a prohlašuje, že podobná obhajoba by se u soudu nikdy neměla objevit.
Neexistuje pro ni prý dostatek důkazů a připustit související svědectví by bylo „irelevantní a nevědecké“. Nakonec tedy obhajoba přistoupí k tvrzení, že Johnson jednal v sebeobraně. Porota Johnsona odsoudila za zabití prvního stupně k 10–20 letům vězení, odseděl si však pouze pět let.
