Na periferii městečka Bonneville v americkém státě Connecticut se nachází dům, do kterého se nikdo vstoupit neodvažuje. Když zde byl v polovině 19. století postaven, nastěhovala se do něj rodina, která po pár dnech záhadně zmizela.

Jejich oblečení, osobní věci i domácí zvířata, jež měli na zahradě, přitom zůstali na svých místech. To vyloučilo možnost náhlého odstěhování.

Když pak do Bonneville v polovině 20. století zavítá soudce Myron Bey s plukovníkem národní gardy Jackem Maccurdlem a prochází se po předměstí, strhne se prudký liják. Muži se rychle rozeběhnou schovat do onoho polorozpadlého domku, o jehož pověsti nic netuší.

Jakmile do něj vstoupí, okamžitě je překvapí absolutní ticho – uvnitř domu není slyšet burácení hromů, natož zvuk dopadajících dešťových kapek. Skrz rozbitá okna navíc není vidět ani záře blesků. Dvojice je však ráda, že je v suchu!

Zhruba po čtvrthodině čekání se Maccurdle rozhodne podívat se ven, zda již přestalo pršet. Jenže když vezme za kliku a otevře dveře, nevidí prý ven, ale zpět do místnosti, ze které chce zrovna vyjít…

Přišel, odkud vyšel

Maccurdle se nejdříve domnívá, že do dveří někdo musel nastrčit zrcadlo. Nic takového však před sebou nenahmatá. Když do dveří vstoupí, ocitne se v tom samém pokoji, z jakého zrovna vyšel. Je v něm i soudce Bey.

Do oněch dveří zkusí ještě několikrát vejít, ale situace se neustále opakuje – pokaždé přijde do místnosti, z níž právě odešel. „Pak se stalo něco neuvěřitelného,“ vypovídá později Maccurdle.

„Celou místnost osvítilo nazelenalé světlo a na podlaze se objevilo několik mrtvol. Byli to dospělí i děti. Ještě se rozkládali. Soudce se k jedné z těch mrtvol sklonil. Křičel jsem, aby se jich nedotýkal a že odsud musíme rychle vypadnout, ale neposlechl.

Pak už jen vím, že se mi začala točit hlava, zvedl se vítr a měl jsem pocit, že mě něco táhne ven z místnosti.“ Maccurdle se prý ještě stačí chytit kliky od dveří, ale dlouho se neudrží.

Je příliš slabý a z místnosti vylítne ven jako list, se kterým si pohrává vítr. Plukovník ještě vidí, jak se za ním dveře zavřou – to je to poslední, na co si pamatuje. Kam Maccurdle ulétl? Co se stalo se soudcem Beyem?

A kdo byly ony mrtvoly, které se v místnosti najednou objevily? Byla to rodina, kterou měl dům před 100 lety pohltit?

Když se zavřou, není cesty zpět?

Aniž by se to dalo jakkoli racionálně zdůvodnit, plukovník je nalezen přesně šest týdnů po zmizení v jednom hostinci v Manchesteru na severozápadě Anglie. A soudce? Toho již nikdo nikdy nespatří.

Vzhledem k plukovníkovu tvrzení, že neustále vstupoval do místnosti, ze které právě vycházel, se předpokládá, že se Maccurdle s Beyem museli dostat do časové smyčky. A za tu krátkou dobu, co v ní byli, v běžném světě uplynulo šest týdnů.

Čemu plukovník vděčí za to, že se dostal zpět do našeho světa? Měl prostě jen štěstí? Jak to, že se soudce nevrátil s ním? Došlo k tomu kvůli zabouchnutým dveřím, které ho již nikdy nepustily do reality, nebo na to mělo vliv i to, že se dotkl jedné z mrtvol?

Zůstal soudce Bey v tajemném domě již navždy uvězněn s mrtvou rodinou původního majitele?