Psi vyjí bůhví na co. A nechtějí jít na pláž. Jejich páníčkové je marně přemlouvají a tahají za vodítka. Zvířatům se něco nelíbí a štěkají na cosi ve tmě. Vidí to ale pouze oni. Lidé mohou jen zaslechnout hlasy ve větru a cítit zvláštní pach hniloby. Mrtví se tu už ale dávno nespalují a jejich popel vzala voda.

Černá pláž nabízí opravdu smutný a tesklivý pohled. Je to pobřeží s černým pískem, kamením a sem tam nějakým stromem. Mrtví se tu kdysi pochovávali pomocí kremace, jak je to v hinduistickém světě pravidlem.

I dnes tu ale můžeme cítit zápach hniloby, i když se tu nepohřbívá. Zvířata se sem bojí a přízraky na plážích se tu objevují a ztrácejí ve vodě každou noc. Vítr jako kdyby nás tady varoval, nebo se nám vysmíval. Poznáme někdy skutečné tajemství Černé pláže?

Pohřebiště připoutaných duší

Pláž Dumas bychom našli na západním pobřeží Indie u Arabského moře ve státě Gudžarát, asi 20 km od města Surat. Pobřeží je opravdu černé kvůli tmavému písku po celé své ploše. Místy bychom našli jen kamení, útesy a nějaký ten strom.

K její nedobré pověsti může napomáhat pochmurná minulost. Dříve tu totiž hinduisté pálili těla svých zemřelých, aby jejich duše opustily snáze tělo.

„Na pláži Dumas byli mrtví zpopelněni a jejich popel byl rozptýlen do moře,“ doplňuje současný publicista Brent Swancer. Snad právě proto mohou být k těmto místům připoutány duše zpopelněných nebo těch, kteří odmítají opustit pozemský svět.

Tito duchové zde straší, nebo týrají návštěvníky. Lidé se tu často topí za podivných okolností nebo mizí beze stopy. Je na vině nevyzpytatelné moře, nebo nějaký paranormální úkaz?

Šepot ve větru

Hlavně po setmění se domorodci zdejší pláži nejraději vyhýbají. Těsně po západu slunce prý vzduch doslova nasákne smutkem a za větrných večerů člověka pronásledují skličující pocity a výčitky. I zvířata se chovají podivně.

Psi celou noc vyjí a majitelům se je nechce ani brát na pláž, které se mazlíčci vyhýbají a brání se procházce na toto děsivé místo. Místo toho štěkají a vrčí na cosi neviditelné před sebou. Co je tak zneklidňuje?

Místní mají za to, že to jsou jim dobře známé hlasy. Znějí podobně jako šepot ve větru, který někdy žadoní o pomoc, jindy volá jména. Návštěvníky hlasy varují, aby zůstali daleko od vody, nechodili dál a vrátili se zpět.

Někdy ale zkrátka jen hučí, sténají, křičí nebo se chichotají. Pokud to jsou ale hlasy mrtvých, nevíme, před čím nás chtějí varovat. Zvířata díky zvýšené citlivosti mohou jen vycítit ponurou atmosféru pohřebiště, ale kdo ví? Třeba opravdu cítí nebezpečí.

Pach hniloby

V noci lze prý také spatřit na pláži přízraky. Objevují se v místech, kde vlny omývají tmavý písek. V nočních hodinách chodí těsně u vody a pak mizí ve vlnách či se na místě rozplynou.

Nejčastěji mají lidskou podobu, ale vypráví se také o přízračných psech, jež útočí na pozdní návštěvníky. Noční vzduch jako by v sobě nesl jistý elektrický náboj a důsledkem toho jsou časté poruchy telefonů a fotoaparátů.

Dalším z podivných jevů pláže je zápach hniloby neznámého původu. Pach je pro lidský nos až nesnesitelný. Nikdo ale nedokáže spolehlivě odpovědět na otázku, co jej způsobuje, a proto je považován za jeden z hlavních znaků paranormálních jevů na pobřeží.