Divadla doprovází lidskou civilizaci po dlouhá staletí. Víte ale, že poté, co z divadla všichni odejdou, a jeho prostory se ponoří do temnoty, zůstává na pódiu svítit jedna jediná žárovka? Záhadné světlo přezdívané bludička, s kterým se spojuje mnoho historek a účelů.

Toto světlo většinou vydává jedna obyčejná a nepříliš silná žárovka na tyči. Téměř každý divadelní soubor, který se v posledních staletích do světa tohoto umění pustil, jednu takovou má.

Rozsvěcí jí vždy ten, kdo z divadla odchází jako poslední a ráno ji zhasíná první příchozí.

Obvyklá odpověď lidí je, že účelem bludičky je, aby nikdo, kdo se v divadle po představení pohybuje, nespadl z pódia, nebo nezakopl o některou z rekvizit.

Populární je také historka o lupiči, který se v noci vloupal do divadla, spadl z jeviště a poranil si nohu. Divadlo poté zažaloval a spor vyhrál. Další verze toho, proč v divadlech bludičky svítí, ovšem souvisí s paranormálním světem.

Účelem světla je totiž podle mnohých to, aby udrželo duchy, zejména duše zemřelých herců a dalších zaměstnanců divadla. Pryč z pódia, nebo aby je alespoň svou září zabavilo.

VOLNÉ PÓDIUM

Není se vlastně čemu divit. Každé divadlo má totiž své duchařské historky a herce nebo zaměstnance, kteří by přísahali na cokoliv, že se s nadpřirozenem v prostorách divadla setkali. Divadelníci pak věří, že duchové nemají rádi, když je na pódiu zhasnuto.

Tento pohled je prý dráždí a popuzuje k tomu, aby prováděli v divadle nějakou neplechu. Duchové, mezi které nejčastěji patří duše zesnulých herců, mohou díky bludičce v noci na jevištích hrát a zkoušet, což je udržuje v dobré náladě.

Některá divadla dokonce jeden den v týdnu nehrají, právě proto, že pódium přenechávají zesnulým kolegům.